Buďto se opravdu vrací zima nebo tu už máme apríl. Každopádně to dnes u nás v lodžii chvílemi vypadalo jako na horách. Poštolka se ovšem chytře po celou dobu před sněhovou vánicí schovávala.
Čekání na jaro
Na „naší“ poštolčí samičce už je vidět, že jaro se blíží. V dohledu ovšem zatím není žádný sameček a vlastně vůbec žádná jiná poštolka. V naší ulici i čtvrti je zatím pusto a ticho.
Což ovšem neznamená, že bychom jaro nezačali také v lodžii připravovat. Pokračovat ve čtení „Čekání na jaro“
Když se trochu oteplí
I když dnes už zase mrzne, včerejší ranní teploty ještě připomínaly jaro. A jarní zájem o lodžii začali v uplynulých dnech projevovat i opeřenci. I „naše“ poštolka se začala zajímat o bedýnku u dveří, která vloni posloužila jako hnízdo, a bylo ji dokonce možnost spatřit, jak se v něm čile otáčí a vrtí. Pokračovat ve čtení „Když se trochu oteplí“
Za úplňku
V naší lodžii za úplňku někdy bývá světla jako za dne. Úplňku lidé od nepaměti přisuzovali zvláštní moc. Těžko ovšem říci, na co za svitu úplňku myslí taková poštolka odpočívající v noci na bidýlku. Žádné magické rituály neprovádí.
Čím dál sněží (tydlidum)
Dnes to u nás vypadlo jako v zimní pohádce. Štěňátka a děti, které viděly první sníh se v něm válely a seriozní lidé dospělí je zas až tak moc nenapomínali. Takový nějaký den to musel být, když vznikla píseň medvídka Pú složená zvlášť k tomu, aby se zpívala v přírodě a ve sněhu: Pokračovat ve čtení „Čím dál sněží (tydlidum)“