O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ano, vejce jsou již jen čtyři a možná, že v době kdy toto píšeme, jsou už jen tři. Dnes ráno se totiž vylíhlo první poštolče. Samička už se s vejci nějaký ten den předtím bavila kvokáním. Dnes hned za rozednění bylo vidět, že se na vejcích více vrtí. A když takto činila těsně před pátou, tak se ve 4:57 objevila skořápka a bylo možno zahlédnout malé tělíčko snažící se dostat ze zbytku vejce. Pokračovat ve čtení „Už jen čtyři vejce“
Ohňostroj rumunských mistrů prý včera nad brněnskou rozdával energii a oslovení diváci ocenili jeho vlasteneckost. Kdyby se někdo zeptal nás, kladného ohlasu by se nedočkal. A „našich poštolek“, těch se stejně jako dalších zvířecích obyvatel nejbližšího okolí místa konání, nikdo za celou dobu existence Ignis brunensis od r. 2001, neptal nikdo. Pokračovat ve čtení „Když starosta neví…“
Název příspěvku rozhodně nechce navodit představu, že by „naše“ poštolky lovily „naše“ rorýsy. Jde o ulovení záznamu rorýsů létajících podél průčelí našeho domu. Bydlí (kde jinde než) v „našem“ rorýsovníku nad okny ložnice vedle lodžie, v níž hnízdí „naše“ poštolky. Pokračovat ve čtení „Jak ulovit rorýsy“
Pokud Vás zajímá, jak se daří našemu poštolčímu páru a jejich pěti vejcí,. tak všem se daří dobře. Dny zde plynou (až na několik incidentů s holuby) klidně. Pokračovat ve čtení „Dvě poštolky a pět vajec“
Tento příspěvek bychom mohli začít podobně jako sedm trpaslíků v pohádce (zde ve verzi od Františka Hrubína):
…. hned si všimli, že tu něco není v pořádku. „Kdo odstrčil mou stoličku?“ ptal se první. „Kdo jedl z mého talířku?“ zvolal druhý. „Kdo mi nakousl můj chlebíček?“ ptal se třetí. „Kdo se tu pustil do mého medu?“ křikl čtvrtý. „Kdo jedl z mých jahůdek?“ ptal se pátý. „Kdo si bral z mých borůvek?“ zvolal šestý. „Kdo mi upil malinové šťávy?“ ptal se sedmý. „A kdo to leží na našich postýlkách?“ zvolali všichni, když se rozhlédli.