Pokud hnízdí poštolky někde u lidí, vybraly si to místo nejspíše i proto, že v okolí je dostatek potravy. Žádné přikrmování tedy není většinou vůbec potřeba. Poštolkám a především jejich mláďatům nemůže nikdy nahradit přirozenou potravu. Potřebují konzumovat čerstvé úlovky včetně kostí a srsti nebo peří. K přikrmování bychom měli přikročit teprve tehdy, když bezpečně víme, že se např. ztratil jeden z rodičů. Mnohdy nás přitom může zmást to, že nevídáme často samce, který může samici potravu předávat i mimo hnízdo. Pokud přikrmujeme v době, kdy žádný problém se zásobováním hnízda není, riskujeme, že samec a později ani samice budou méně lovit a donášet na hnízdo méně potravy. Poštolky jsou totiž oportunisté a rychle si na lidskou pomoc zvyknou. Pokud díky přikrmování lidmi začnou méně lovit, není to rozhodně pro mláďata dobré.
Je-li pomoc opravdu nezbytná, tedy je možno použít lehké kuřecí maso nebo vnitřnosti jako srdíčka. Protože mladé poštolky potřebují pro zdárný růst i živiny, které čerpají z přirozené potravy, jako třeba vápník, je dobré obalit kousky masy v drcených skořápkách nebo sépiové kosti, jaká se dává třeba papouškům. Takovéto přilepšení ovšem nemůže plně nahradit přirozenou potravu. V kritičtějších situacích, kdy se ztratí jeden z rodičů, je lépe sehnat např. mražené myši nebo vyřazené jednodenní kohoutky z líhní.
Neměli bychom přitom krmit nikdy přímo, aby si malé poštolky nezvykly na lidí, ale maso na přilepšenou necháme na místě, kde si ho samice všimne a nakrmí jím mladé.
Aktualizováno