Opakuje se to každoročně. Silvestrovská noc plná člověčí „zábavy“ – rachejtlí, petard a dělbuchů je vždy pro „naše“ poštolky náročná. Letos přiletěli jako každý den těsně před setměním. (Pokračování textu…)
Pan poštolka, který strávil silvestrovskou noc bůhvíkde venku, se objevil hned po ránu. K návratu ho přiměli drzí holubi rozvalující se v koši vedle hnízda. (Pokračování textu…)
I když teplota, alespoň v naší lodžii, neklesá příliš pod bod mrazu, tak je přeci jen zima a potrava se nehledá zas tak snadno. Dnes ráno se proto jistá kavka vytrvale pokoušela sebrat „naší“ paní poštolce hraboše. (Pokračování textu…)
I když celý den venku a dokonce i v poštolčí lodžii mrzlo, pan poštolka nelenil a přinesl své družce dar. Asi ho měl schovaný někde ve spíži, protože hraboš vypadal jako mražený… (Pokračování textu…)
V posledních dnech v naší ulici panovala mlha a teploty se držely pod nulou. Poštolčí pár, který letos opět zimuje v naší lodžii, si nicméně i v těchto podmínkách projevoval náklonost. Alespoň tak, že v podvečer po jejím příletu (on se obvykle vrací na noc dříve), se pan poštolka vrhá do hnízdní bedýnky a hlasitě tiká. Pak si ještě chvíli povídají; nejspíše o tom, jak prožili den. (Pokračování textu…)