Poštolka nemá kdy rozmlouvat s bohem,
sere na baroko, sere na gotiku, musí se otáčet:
hraboše si nosí z polí na periferiích,
za větru a deště reguluje holuby. Pokračovat ve čtení „Katedrála“
… a smála se Newtonovi
Dost jsem se už nadíval
i na něhu sněhu
a přece tady vyhnán do Ráje Pokračovat ve čtení „… a smála se Newtonovi“
Říjnový hraboš
Letošní poštolčata už jsou dávno pryč. Jejich rodiče jsou ovšem – stejně jako v minulých letech – stále tady. A on jí dokonce občas přinese hraboše. Pokračovat ve čtení „Říjnový hraboš“
Spižní poštolky a poštolčata
Letos ve větracím otvoru spíže bytu námi úspěšně zahnízdily poštolky (viz Poštolky spižní; Dvě spižní). Nastražili jsme na ně fotopast na zábradlí schodišťové lodžie. Pokračovat ve čtení „Spižní poštolky a poštolčata“
Ona to zkouší také
Poštolčí sameček, co u nás bydlí od roku 2019, je známý lovec rorýsů. Rorýsovník nad oknem vedle poštolčí lodžie ho neodpolatelně přitahuje. To, že má snejné skolny i jeho družka, nám ale odhlalil až bližší pohled nové kamery č. 10a: Pokračovat ve čtení „Ona to zkouší také“