O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Savci (Mammalia)
Byla tu a už tu není. Jmenovala se Eliška, ale říkali jsme jí také é-myška. Nejprve jsme mysleli, že se jen nachladila, ale pak, se ukázalo, že její choroba je záludnější… Byla černá s bílým kosočtvrecem na bříšku, něžná a přítulná. Pokračovat ve čtení „Malá milá e-myš“
Co se ptactva týče, zdá se být poezie plná pěvců, zvláště těch dobře rýmujících se. Ovšem v básni Mé ptactvo Oldřicha Mikuláška krouží i poštolka: Pokračovat ve čtení „Mé ptactvo“
Hrabošů nenosí „naše“ poštolčí samička v posledních dnech zrovna mnoho. I když v sobotu a neděli už jich bylo šest. Nemá v podstatě šanci jimi mláďata nakrmit. Malí hladounci se na ni vrhají, jak jen se objeví, a ten nejrychlejší donesenou kořist urve. Pokračovat ve čtení „A vítězem se stává…“
Pokud mají „naše“ poštolčata to štěstí, že jim samička přinese hraboše, je jasně vidět, že to je právě to, co jim chutná nejlépe. Těm dvěma nejstarším už je dnes čtrnáct dní a už jsou v tom věku, kdy se snaží hraboše urvat pro sebe a schovat pod křídly před ostatními. A poté naráz spolknout, což se jim u menších myšáků občas už i podaří. S těmi většími je potíž a tak samička hraje s poštolčaty přetahovanou. Když jsou zvláště zarputilá, tak jim zkrátka myše nechá. Pokračovat ve čtení „Myš na hraní“
Nejprve přišel poštolčí poštou e-mail:
„Od včerejška pozorujeme (nedíváme se ale pořád), že samice je na hnízdě velmi málo a bojíme se, že se něco stalo samečkovi a ona se teď musí starat sama. Doufáme, že se mýlíme…“ Pokračovat ve čtení „Problémy v zásobování“