O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Myš – drobný hlodavec z čeledi myšovitých.
„Naše“ poštolčí samička, ta domácí s šedým ocáskem, co u nás strávila zimu, má dva nápadníky. Ten, co se tu objevil 3.dubna se už s ní, jak se zdá, řádně spároval. Páří se spolu kdykoliv a kdekoliv… a pravidelně ji zásobuje tučnými hraboši. Pokračovat ve čtení „Bigamie nebo jen nevěra?“
„Není-li tu ta, kterou mám rád, tak mám rád tu, která je tu…“. Tak nějak to teď u nás vypadá. Poštolčí sameček, možná, že to není zrovna ten, který občas zavítal na návštěvu za „naší“ poštolčí samičkou, je tu od středečního odpoledne pečený, vařený. Lítá sem a tam, huláká a vyzpěvuje, a dvoří se nejenom „naší“ staré dobré poštolčí samičce, co s námi strávila celou zimu, ale i nově přivandrovalé mladici, která se od „naší“ poštolky liší barvou ocasních per. Pokračovat ve čtení „Není-li tu ta, kterou mám rád…“
Takhle v zimě je občas lépe dát si večeři v teple pod střechou. „Naše“ poštolka si k ní dnes přinesla pěkně vypaseného hraboše. Pokračovat ve čtení „Čas na něco menšího“
Nakladatelství Argo letos nově vydalo knihu Richarda Adamse Daleká cesta za domovem. Její starší vydání už přes dvacet let zaujímá čestné místo v naší knihovně. To nové nám však připomnělo, že důležitou roli v příběhu hraje i hraboš zachráněný králiččím hrdinou Lískáčem před poštolkou:
Lískáč, který byl teď, když mohl na vlastní oči vidět, jaké budou výsledky celé práce, už v daleko lepší náladě, seděl se Stříbrákem u ústí chodby, když náhle zaznělo dupání „Jestřáb! Jestřáb!“ Pokračovat ve čtení „Poštolka a hraboš z kamenitého vrchu“
Tak už tu máme podzim. Poštolky se v nastalých chladných ránech sluní na bidýlcích a zdá se, že samička už se s přítomností vytrvalého mladého samečka smířila a už se opravdu vypadá, že se dali do páru. Pokračovat ve čtení „Párování a podzimní hraboš“