O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Rorýs obecný (Apus apus), rorýs šedohnědý (Apus pallidus), Rorýs velký (Tachymarptis melba)…
Od doby, kdy jsme vloni popisovali, jak vypadá naše lodžie z pohledu vnějšího pozorovatele, se k nepoznání změnila. Zvenku i zevnitř.
Pro vnějšího pozorovatele vypadá nyní takto. Ten pták na zábradlí není nikdo jiný než „naše“ letošní samička. A ano, to nalevo nad okny je rorýsovník. Ale ani u rorýsů, kteří se zatím letos v sídlišti ještě neukázali, není jisto, že se jim nové bydlo zalíbí.
Podzim, alespoń ten astronomický je tu, a stavba která nám a našim poštolkám od konce března komplikuje život, je tu stále. Dostalo se nám sice bleskového světle okrového nátěru a před těmi částmi fasády, které nemají ještě okrášlit balkony a zábradlí, už sice zmizelo, ale jinak tu žádný čilý ruch nepanuje. A ano, ovšem, neměli bychom zapomenout na rorýsovník, osazený nad okny naší ložnice.
Jelikož zde panuje klid a lešení výrazně ubylo, tak ony zbylé kusy se staly oblíbeným místem pro mezipřistání ptačích návštěv, povětšinou sýkorek a rehků, ale i vrabců.
Člověk domácí má sedět doma. Nedělá to ovšem vždy a když se pak vrátí, může ho čekat nemilé překvapení. Jako nás dnes večer.
Projekt německé NABU (Naturschutzbund Deutschland e. V. / „Nature and Biodiversity Conservation Union“) Lebensraum Kirchturm běží úspěšně už od roku 2007, tedy roku, kdy byla německým ptákem roku poštolka obecná. Přes 800 německých kostelů již je hrdým držitelem stejnojmenné plakety; jejich aktuální seznam najdete zde. Životní prostor v nich našly nejen poštolky, ale i kavky, sovy a netopýři.
Bližší informace o projektu najdete na stránkách NABU zde. Pokračovat ve čtení „Život v kostelních věžích“