O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ptáci (Aves)
Možná jste si všimli, že záběr kamery snímající nové hnízdo a bidýlka nad ním se před několika dny změnil. Přenastavení provedl osobně „náš“ poštolčí sameček 10. května v těsně před půl sedmou hodinou ranní. Pokračovat ve čtení „O příčině změny záběru kamery 3“
Do naší ulice se začátkem května vrátili rorýsi a loňští nájemníci se opět zabydleli v našem rorýsovníku. Jak přitom dopadl brhlík, netušíme, neb kamera zamýšlená pro sledování rorýsovníku ještě stále sleduje bidýlka nad starým poštolčím hnízdem, kam se pravidelně vrací „náš“ poštolčí sameček na noc a občas tam ještě odpočívá i „naše“ poštolčí samička. Pokračovat ve čtení „Návrat rorýsů“
„Naše“ poštolčí samička se, pokud je sameček na dohled, chová úplně nemožně. Je jako malá. Ječí, poletuje a když jde o nějakého toho myše nebo ještěrku, tak k tomu jekotu ještě vehementně mává křídly. Asi bude opravdu mladá. A sameček s ní má svatou trpělivost, i když občas to vypadá, že když včas neulétne, tak ho taky sní. Pokračovat ve čtení „Jako malá“
Prvomájovým příspěvkem jsme zřejmě přilákali k nám do lodžie v něm zmíněnou hrdličku – tu zahradní (Streptopelia decaocto). Zkrátka my o hrdličce a kulásec za dveřmi… Pokračovat ve čtení „Kulásec za dveřmi“
Již na základní škole nás paní učitelka Sladkovská poučila, že sameček od hrdličky se jmenuje kulásec, což jasně vyplývá z Máchova Máje:
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj. Pokračovat ve čtení „Poštolčin zval ku lásce hlas“