O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus)
Pokud to nevíte, tedy běh po kladině je jedna z disciplín požárního sportu. „Naše“ poštolčata v rámci leteckého treninku provaozují jeho méně známou variantu – běh po zábradlí, při němž je dovoleno pomáhat si křídly: Pokračovat ve čtení „Běh po kladině“
Ráno následujícího dne vyrazilo nejprve jedno z poštolčat jen tak se prolétnout po lodžii: Pokračovat ve čtení „Jaké je to asi venku II“
V pátek, těsně po jedenácté, se „naše“ dvě nejstarší poštolčata rozhodla, že když už umí tak báječně létat, je načase vyzkoušet si, jak se létá venku v ulici. Vyrazila takřka současně. Pokračovat ve čtení „Jaké je to asi venku I“
Poté co se „naše“ poštolčata, tedy ta čtyři starší, rozlétala po naší lodžii, změnila se v něco, co bychom mohli nazvat demoliční četou. Převracejí květináče, v nichž již naštěstí delší dobu nejsou žádné živé rostliny a bojují se vším, co najdou a co se dá trochu rozhýbat. Množství energie, které do této činnosti a leteckého treninku vkládají, vyžaduje dostatečný přísun energie. Pokračovat ve čtení „Zásobování demoliční čety“
Bydlí někde poblíž a tudíž nás on a jeho potomstvo občas navštěvují – rehek domácí (Phoenicurus ochruros). Tento týden se objevuje hned s východem slunce. Posedí na zábradlí, z poštolek – mláďat ani dospělých – si zjevně nic nedělá. A vypadá to, že ani on nezajímá je… Pokračovat ve čtení „Ptáček s rezatým ocáskem“