O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dravci (Accipitriformes)
Nedávno jsme narazili na otázku, kterak je to se vztahem poštolek a strak a zdali takové přemnožené straky nemohou třeba ze svého okolí vytěsnit i poštolky. Straky mají evidentně smůlu, že jejich přesun do lidských sídel bývá hodnocen negativně a hovoří se přitom i o decimování drobných pěvců a jejich hnízd. Pokračovat ve čtení „Straka a poštolka“
„Naše“ poštolčata jsme po jejich vyletění z rodné lodžie letos mnoho nevídali. Dnes už je jim 66—69 dní. Pokud jsou tedy v pořádku. Touhle dobou už se obvykle přestávají být závislá na rodičovské podpoře a vydávají se do světa. S rodičovskou podporou končí i tolerance. Pokračovat ve čtení „Jako na cizí“
Holubi jsou opravdu vytrvalí. Pan poštolka je ale také stále vytrvale odhání. Paní poštolka vše spíše pozoruje. Pokračovat ve čtení „Pořád ti holubi“
Opakuje se to každý rok. Jen co poštolky začnou méně pobývat v naší lodžii, začnou se o ni zajímat holubi. A pan poštolka má plno práce s jejich vyháněním. Holubi se vytrvale vracejí, ale i pan poštolka je vytrvalý. A tak jsme několikrát za den svědky dramatických scén. Pokračovat ve čtení „Jak zaplašit holuby“
Poštolčatům, co se letos vylíhla v naší lodžii už je 60 dní a to bývá čas vydat se světa. Jejich rodiče začínají mít více času sami na sebe. Pokračovat ve čtení „Zase sami“