O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dravci (Accipitriformes)
Pěti starším poštolčatům včera bylo 7 dní. Za ten týden povyrostla a paní poštolka už je jen obtíýně dostane všechna pod svá křídla. Je docela příjemně teplo a tak usoudila, že může poštolčata nechávat více samotná. Už i první část noci z neděle na pondělí strávila na bidýlku na hnízdem. Pokračovat ve čtení „Sedmý den“
Pokud si do vyhledávače na internetu zadáte zadáte dotaz obsahující krmení a poštolky, zaručeně se na prvních místech objeví hodný člověk krmící poštolčata nebo i dospělé poštolky kousky masa pomocí pinzety. Pokračovat ve čtení „Deus ex machina s pinzetou“
Paní poštolka se občas letí proletět. Je docela příjemně teplo a tak může nechat chvíli poštolčata o samotě. Když se v době její nepřítomnosti objeví sameček s proviantem, je to pro něho poněkud problém. Pokračovat ve čtení „Pan poštolka, hraboš a poštolčata“
I když jsou „naši“ poštolkovi zkušený pár, občas se vloudí nějaká ta chybička. Třeba, když při předávání kořisti upadne hraboš. Naštěstí jen na podlahu lodžie, kde ho lze snadno zase sebrat… Pokračovat ve čtení „Hrabošův pád“
Po většinu roku si říkáme, proč a k čemu máme vlastně kameru č. 12. Když se vylíhnou poštolčata, je to ale jasné. Kouká na ně zblízka uchem hnízdní bedýnky. A my díky tomu vidíme svět tak trochu očima poštolčat. Pokračovat ve čtení „Jak to vidí poštolčata“