O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Pomalu se blíží konec října. Toutou dobou už většinou poštolky, co u nás bydlely, balily svých pět švestek a mizely někam do teplejších krajů. „Naše“ poštolčí samička u nás už ovšem strávila dvě zimy a tak snad zůstane. Její druh se přistěhoval vloni na začátku listopadu poté, co se přestal objevovat loňský otec poštolčí rodiny. Uvidíme, zda také zůstane. Pokračovat ve čtení „Zůstane s ní?“
Kromě sýkorek se u nás každým rokem objevuje častěji i brhlík. Nevíme, zda je to stále ten stejný, ale vídáme ho pravidelně prozkoumávat lodžii i s ní sousedící rorýsovník. Pokračovat ve čtení „Soused brhlík“
Jedním ze znaků podzimu a blížící se zimy v naší lodžii je zvýšený počet návštěv drobných opeřenců, hlavně sýkorek. Pokračovat ve čtení „Čas sýkorek“
Občas se nám podaří najít nějakou další báseň či píseň, jejímž hrdinou je poštolka. Nedávnou jsme narazili na jednu taneční lidovou z Madagaskaru. Jmenuje se Mandihiza rahitsikitsika. Pokračovat ve čtení „Hitsikitsika“
Víte co má poštolka společného s Bonapartem? S Napoleonem až tak mnoho ne, ale jednu kropenatou pojmenoval jeho synovec Charles Lucien Jules Laurent Bonaparte, Pokračovat ve čtení „Kropenatá poštolka a Bonaparte“