O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Náš“ pan sýkorka se o rodinu vzorně stará. Ovšem, když se jeho soused pan poštolka usadí na rorýsovníku nad budkou, ve které sýkorkovi bydlí, tak při návratu domů raději přistane na zábradlí poštolčí lodžie. Máme tak alespoň příležitost si ho zblízka prohlédnout. Pokračovat ve čtení „Poštolkovi a sýkorkovi“
Na blogu NestkastLIVE se u přenosu z budky pro poštolky v lokalitě Molenaarsgraaf objevila zpráva o nezvyklé kořisti, kterou do budky samičce nosí tamní sameček. Jedna ze sledujících, Valka, pořídila i její snímek. Poštolky tam mají nouzi o pořádnou kořist, přesněji řešeno o hraboše, a tak se samička musí spokojit s různou žouželí a příliš nespěchá se snůškou. Pokračovat ve čtení „Když dojdou hraboši i krtci“
„Naše“ poštolčata vůčihledně rostou. Matku poštolku už za nimi v době krmení skoro skoro není vidět. Pokračovat ve čtení „Postrach žížal a brouků“
Včera ho přinesl pan poštolka své družce odměnou za první letošní vejce. Zdá se, že jaro má opravdu velký náskok. Velehousenky drvopleně obecného, zvaného též drvopleň topolový nebo drvopleň vrbový (Cossus cossus) se totiž na jídelníčku našich poštolek objevují obvykle až po polovině května. Pokračovat ve čtení „První letošní maxihouseňák“
Letošní rok je zřejmě rok myší, ale občas donesou rodiče poštolčatům k zakousnutím i něco menšího. Ne vždy se ale dá určit, cože to vlastně je. Pokračovat ve čtení „Roháči“