O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Zvířecí nájemníci a návštevníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Kde jsou ty časy, kdy matka poštolka trhala poštolčatům potravu na drobounké kousíčky. Poštolčata dospěla do věku, kdy už by chtěla jíst sama bez pomoci. Ovšem potravu si ještě sama naporcovat neumějí, a tak se snaží spolknout donesenou kořist vcelku. Pokračovat ve čtení „Polykači všeliké havěti“
Když tak sledujeme, jakou kořist nosí otec poštolka na hnízdo, vypadá to, že je letos o dost méně hrabošů nežli v roce minulém. Jejich nedostatek on sám kompenzuje lovem opeřenců – nejčastěji sýkorek nebo vrabců. Pokračovat ve čtení „Postrach brouků“
Vypadá to, že poslední, páté, vejce se už nevylíhne. Samička si to zřejmě myslí také. Stále častěji nechává poštolčata a s nimi i vejce samotná. Pokračovat ve čtení „Čtyři plus jedno (vejce)“
Domácí pan poštolka přinesl dnes ráno samičce uloveného rorýse. Dělal to už vloni, ale letos jsme ho přistihli poprvé. Pokračovat ve čtení „Úskalí soužití“
Po chladné noci bývá příjemné dát si sluneční koupel. Domácího samečka nyní po ránu často zastihnete, jak se vyhřívá na zábradlí. Samička na hnízdě ale slunce už tolik vítat nemusí. Pokračovat ve čtení „Ranní chlazení“