
Odpoledne přinesl domácí poštolčí sameček opět netopýra. Těžko říci, zda dalšího nebo toho stejného, co se samičce ráno příliš nelíbil (viz Netopýr aneb létající „myš“). Pokračovat ve čtení „Ještě jednou netopýr“

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Zvířecí nájemníci a návštevníci našeho městského bytu a venkovského domu.

Odpoledne přinesl domácí poštolčí sameček opět netopýra. Těžko říci, zda dalšího nebo toho stejného, co se samičce ráno příliš nelíbil (viz Netopýr aneb létající „myš“). Pokračovat ve čtení „Ještě jednou netopýr“

Pan poštolka nás dokáže překvapit tím, co přinese paní poštolce darem. Občas překvapí i paní poštolku. Dnes ráno se objevil s divnou okřídlenou myší. My ovšem víme, že to nebyla myš ani hraboš, ale nejspíše netopýr. Pokračovat ve čtení „Netopýr aneb létající „myš““
Poštolka, která u nás od léta bydlí, má nový ranní rituál. Již několik dní před odletem slétne z bidýlka na na zábradlí a zazpívá si.
Za ty roky, co s námi poštolky bydlí víme, že i když jsou tito ptáci označováni jako hluční, neozývají se jen tak pro nic za nic. Obvykle se na blízku, i když my ji třeba nevidíme, vyskytuje jiná poštolka s níž komunikují. Ale ta „naše“ si, jak se zdá, jen tak zpívá:
Jako každoročně letos během prvního říjnového víkendu probíhá v Evropě Festival ptactva (EuroBirdwatch). Akce v ČR najdete na stránkách ČSO (Pozvánka na Festival ptactva 2017)
U příležitosti tohoto ornitologického svátku dnes naši lodžii po dlouhé době zase jednou navštívil sameček poštolky.

Začalo to docela nevině. Samičku, která se přiletěla schovat před deštěm, sledovala další poštolka. Jak se později ukázalo, zřejmě docela mladá. Vytrvale se vracela až do pozdního večera a domácí samička se ji opakovaně snažila zahnat. Ovšem zájem a zvědavost návštěvnice byly veliké. (Pokračování textu…)
To, že jsme se na déle než měsíc odmlčeli neznamená, že se v naší lodžii nic neděje. Rorýsi se, na to jak hlasitě kolem svištěli v předchozích dnech a týdnech, v tichosti vytratili po polovině července.

Prakticky ve stejnou dobu (17. července) se u nás zabydlela samička poštolky. Nevíme, zda je to ta stejná jako na jaře a pokud ano, co celou tu dobu vyváděla. Vyvedla někde poštolčata? Nebo vůbec letos nezahnízdila? Kam se poděl sameček? (Pokračování textu…)
Včerejší návštěva u poštolek na konci naší ulice nás vedla k úvaze, zda tamní pár může být ten „náš“. Odpovídá vzhled a dovednosti tamních poštolčat tomu, jak by mohla vypadat poštolčata „našeho“ letošního páru? Samička přespala v naší lodžii naposledy v noci na 30. dubna. Do té doby zde přespávala pravidelně každou noc a nemohla tedy někde jinde řádně sedět na vejcích. Z pozorování z let předchozích, můžete odvodit, že poštolčata by byla ve věku asi 24 dnů od vylíhnutí toho posledního. Jak ta z let 2007-2016 vypadala a co uměla?
Poslední z pěti poštolčat se onoho roku, kdy u nás poštolky hnízdily poprvé, vylíhlo 5.června. 29. června už všechna trávila většinu dne v květináčích. O den později se už začala, ještě s posledním chmýřím na hlavě a křídlech promenovat po zábradlí.
Více o průběhu hnízdní sezóny najdete zde.
2007/06/29
Nějakou dobu je již pozorujeme zpovzdálí, Už jsme tu o nich také psali. Asi nezjistíme, zda je to ten stejný pár, který u nás letos pobýval a pak se vytratil. Každopádně v tom zeleném domě na konci naší ulice v lodžii v posledním patře panuje nyní čilý ruch. Poštolčata, která se tam vylíhla už v minulém týdnu dosáhla mety zábradlí a některá se už i vydávají přes ulici.
Objevují se tu už řadu let, většinou po polovině května, a snaží se zahnízdit v otvoru po vypadlém větráku kuchyňské skříně o dvě patra níže po námi. Každý rok jim slibujeme budku, ale ještě jsme se k tomu nedostali…
Od začátku května jsme tu moc nebyli. A jak se zpětně ukazuje při prohlížení záznamů z kamer, nebyli tu ani poštolky. Ještě jsme všechny záznamy neprošli, ale zdá se, že poslední výraznější zájem o naši lodžii projevovaly v neděli 7. května, kdy ji bylo potřeba uhájit před cizím samečkem. Jako obvykle těžko říci, který ze dvou samečků byl vlastně zahnán.
Každý večer napjatě vyhlížíme naši samičku. Sameček už několik dní v lodžii nepřespává. Ale samička se, alespoň prozatím pravidelně se setměním vrací.
Naše sídliště se už ale nezdá být tak beznadějně opuštěné. V průběhu weekendu se hustota poštolek v nejbližším okolí zvýšila. Tradiční tři páry v dohledu od těch „našich“ jsou už zřejmě na svém místě. Počasí aktuálně ani co do předpovědi ovšem nic moc. Hlavní otázka ovšem ale možná zní, jak je to letos s hraboši. Tedy jinými slovy: je zde v okolí dostatek potravy?
Pohled z naší lodžie; na konci ulice vlevo bodové domy, na jejichž anténách poštolky s oblibou pobývají. (Pokračování textu…)
„Naše“ letošní poštolky se zatvrzele zdržují v horní části lodžie a tak původní důmyslné rozmístění kamer zaměřených do všech zákoutí na její podlaze pozbývá smysl. Lze tam ulovit leda tak holuba anebo v lepším případě třeba sýkorku:
Sýkora koňadra na průzkumu lodžie (21.4.2017) (Pokračování textu…)

Když poštolčí sameček donese samičce hraboše a ona není zrovna nikde poblíž, tak na ni nejprve dvorně čeká, ale nakonec neodolá a do hraboše se pustí sám. Pokračovat ve čtení „Když se nedočká“