
Odpoledne přinesl domácí poštolčí sameček opět netopýra. Těžko říci, zda dalšího nebo toho stejného, co se samičce ráno příliš nelíbil (viz Netopýr aneb létající „myš“). Pokračovat ve čtení „Ještě jednou netopýr“

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Zvířecí nájemníci a návštevníci našeho městského bytu a venkovského domu.

Odpoledne přinesl domácí poštolčí sameček opět netopýra. Těžko říci, zda dalšího nebo toho stejného, co se samičce ráno příliš nelíbil (viz Netopýr aneb létající „myš“). Pokračovat ve čtení „Ještě jednou netopýr“

Pan poštolka nás dokáže překvapit tím, co přinese paní poštolce darem. Občas překvapí i paní poštolku. Dnes ráno se objevil s divnou okřídlenou myší. My ovšem víme, že to nebyla myš ani hraboš, ale nejspíše netopýr. Pokračovat ve čtení „Netopýr aneb létající „myš““

Snad už opravdu bude. Alespoň na nájemníky a návštěvníky naší lodžie už přichází. Za „naší“ samičkou létá do lodžie sameček a oba se střídavě vrhají po hlavě do bedýnky pod bidýlky, tikají a vrtí důlek…

Ledový vítr, při němž to v naší ulici o weekendu vypadalo jako když je na horách zákaz vycházení, se konečně utišil… a „naše“ poštolka se opět vrátila. Právě se chruje na bidýlku a ukládá se na noc.
A zítra touhle dobou už prý bude jaro, aspoň to astronomické.

Ten březnový citát v předešlém příspěvku byl poněkud předčasný. Na jaro zatím zapomeňme. Dnes odpoledne po třetí hodině začalo sněžit a ledový vítr zafoukal čerstvým prašanem celou lodžii. Když přiletěla poštolka na zasněžené bidýlko, tak marně hledala závětří. Ucloumána větrem se nakonec rozhodla odletět. (Pokračování textu…)

Co by dělala? Chvíli se chruje a probírá si peří a pak zaboří hlavu mezi křídly na zádech a spí. Aspoň do té doby než ji otravné reflektory dole projíždějícího auta probudí. To se pak ospale probere, rozhlédne a zase zaboří hlavu do peří a spí…
Alespoň ta „naše“. (Pokračování textu…)

I když se má ještě ochladit (a ne zrovna málo), tak jaro je zřejmě opravdu ve vzduchu. Dnes k nám přiletěl s poštolčí samičkou na návštěvu sameček dokonce dvakrát. Hned po ránu, ještě před sedmou, a pak odpoledne před půl čtvrtou. Hlasitě na sebe tikali a vyzpěvovali a samička se rozčileně vrtěla v bedýnce pod bidýlky u dveří. Odpoledne se do ní vrhl i sameček. (Pokračování textu…)
V neděli 11. března jsme sáhli do skříně a vytáhli 3 kamery, které snesou teploty do 0° C. Prvním zaznamenaným návštěvníkem byl náš starý známý brhlík:

Poštolčí nápadník se dnes opět ukázal. „Naše“ samička ovšem nebyla doma, nebo si zkrátka špatně domluvili kdy a kde se sejdou, tak hned zas zmizel. Je to ovšem fešák, tak se jí snad zalíbí. (Pokračování textu…)
A za „naší“ samičkou dnes ráno přilétl do lodžie první nápadník. Ona se čepýřila na bidýlku a on hned vlétl do bedničky pod ním. Na snímku z kamery z něj vidíte jen kus šedivé hlavičky:


Za ranních červánků jsme tu dnes měli skoro minus dvanáct stupňů (Celsia). „Naše“ poštolka se nicméně rozhodla, že teď už je na odlet do teplejších krajin poněkud pozdě, a tak u nás zůstává. (Pokračování textu…)

Kočka na větvi.
Tlustý kos na druhé.
Přesto moc daleko… (Pokračování textu…)

Když poštolčí sameček donese samičce hraboše a ona není zrovna nikde poblíž, tak na ni nejprve dvorně čeká, ale nakonec neodolá a do hraboše se pustí sám. Pokračovat ve čtení „Když se nedočká“