O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Zvířecí nájemníci a návštevníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Pomineme-li hluk spojený s rekonstrukcí plynovodu, tak pokud se „náš“ poštolčí pár zrovna s někým nehašteří, je naše ulice již několik dní velmi tichá. Neslýcháme už totiž rorýsi, kteří definitivně zmizeli nejpozději ve středu 26. července. Odletěli i ti z rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie. Pokračovat ve čtení „Ztichlá ulice“
Dnes odpoledne se v naší lodžii objevilo poštolče. Tentokráte po dlouhé době poštolče okroužkované. Které z letošní šestky to bylo, není jisté. Podařilo se nám přečíst jen část čísla na kroužku (6501). Barva už se taky moc poznat nedala, ale vypadalo to jako zbytky modré. Pokračovat ve čtení „Jakpak je dnes u nás doma“
Domácí poštolčí pár teď, když jim skončily rodičovské povinnosti, tráví v naší lodžii daleko více času. Důvodů to má hned několik. Kromě toho, že posledních několik dní občas zapršelo a hodilo se tedy schovat před deštěm, poštolky nyní mění peří. Pokračovat ve čtení „Pera. pírka a peříčka“
Kolem rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie je teď opravdu velmi živo. Malí rorýsci zřejmě rostou a jejich rodiče mají plno práce s krmením. Pokračovat ve čtení „Krmení rorýsků“
Domácí poštolčata už zřejmě definitivně zmizela z naší ulice a vydala se objevovat svět. Poštolčata ale v naší lodžii vídáme stále. Nejsou to ovšem ta „naše“, ale cizí, neokroužkovaná. Včera ráno jedno takové přiletělo za za otcem poštolkou. Pokračovat ve čtení „Chcete mě?“