Za těch deset let, co u nás poštolky bydlí, se již párkrát (přesně řečeno do dnešního dne třikrát) přihodilo, že nejslabší poštolče uhynulo. Dvakrát to byla poštolčata ve věku přibližně 10 dní, která zřejmě doplatila na to, že je samička přestala přes noc zahřívat. To loňské dokonce dosáhlo věku 29 dní, ale rozdíl mezi ním a sourozenci už byl takový, že nemělo nejmenší šanci urvat si mezi sourozenci potřebný díl potravy. Poštolčí samičky nad nimi ve všech případech zlomily hůl daleko dříve než to nám lidem dávalo smysl. Dnes takto samička odepsala druhé letošní poštolče. Vylíhlo se o půl šesté ráno a samička mu pomáhala stejně tak, jako tomu včerejšímu prvnímu, zbavit se skořápky. Od 6:25 ho však přestala zahřívat.
Líhnutí, den první
Tak první letošní poštolče už je na světě. Vylíhlo se dnes, 17.května mezi 16:16 a 16:23.
Pátek třináctého
Tak tu máme měsíc od snesení prvního letošního vejce.
Den proběhl bez větších dramat. Sameček kvůli deštivému počasí trávil více času v lodžii, takže na něj samička poněkud hudrovala, že by měl už konečně vyrazit pro něco menšího.
Zase jsou tu rorýsi
Emancipace
Když si čtete o poštolkách, dozvíte se jako jednu ze základní informací, že sameček občas střídá samičku v sezení na vejcích v době, kdy se samička živí donesenou potravou. Dokonce se můžete dočíst, že sedí na vejcích méně pečlivě. Poštolčí povahy, stejně jako lidské jsou ovšem různé, a pokud bychom měli soudit podle samečků, kteří se u nás za deset let vystřídali, museli bychom konstatovat, že emancipace poštolčích samečků je v tomto směru více než pokročilá. I „náš“ letošní sameček sedí na vejcích neskonale rád. Občas přijde samičce jen tak nabídnout, že ji vystřídá.