O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Zvířecí nájemníci a návštevníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Poštolčí samička u nás nepřistála od doby co letošní matka poštolčí rodiny před čtrnácti dny naposledy nakrmila poštolčata. Samečky tu ale máme dva. Kromě toho domácího se navečer a po ránu objevuje i druhý. Vzájemně se sledují, takže jakmile přistane jeden, vzápětí je tu druhý, aby prvního zahnal. Pokračovat ve čtení „Ten druhý“
Poštolčata už jsou skoro týden ta tam a tak jsme jednu z kamer (tu označenou číslem 2) snímajících letošní poštolčí hnízdo přemístili stejně jako loni na zábradlí, odkud může sledovat reje „našich“ rorýsů. Pokračovat ve čtení „Zaostřeno na rorýsy“
A co se stalo ráno? „Náš“ poštolčí sameček nad ránem vyměnil přední bidýlko za zadní a zůstal na něm do 5 hodin. Pak přelétl na komeru pod stropem u dveří a z ní na hnízdní bedýnku. Chvilku poseděl na jejím okraji a bedlivě si prohlížel její obsah. Hnízdo bylo prázdné… Pokračovat ve čtení „Prázdné hnízdo“
Přiletěl dnes večer těsně po deváté jaky by se nic nestalo… a teď už podřimuje na bidýlku nad starým hnízdem. Nebyl tu celých nešťastných třináct dní a už je marné přemítat coby, kdyby. Pokračovat ve čtení „Návrat ztraceného otce“
To, že je v naší lodžii volné bydlo se mezi opeřenci rychle rozneslo. Zvláště mezi holuby, kteří se usilovně snaží založit zde hnízdo, v čemž my se jim rovněž usilovně snažíme zabránit. Mezi opeřenci prozkoumávajícími naši lodžii se ale už v pondělí 9. července objevil poštolčí sameček. Přiletěl o půl druhé odpoledne a po přistání na zábradlí si chvilku bedlivě vše prohlížel. Pokračovat ve čtení „Zájemci o podnájem“