O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Zvířecí nájemníci a návštevníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Dnes to u nás vypadlo jako v zimní pohádce. Štěňátka a děti, které viděly první sníh se v něm válely a seriozní lidé dospělí je zas až tak moc nenapomínali. Takový nějaký den to musel být, když vznikla píseň medvídka Pú složená zvlášť k tomu, aby se zpívala v přírodě a ve sněhu: Pokračovat ve čtení „Čím dál sněží (tydlidum)“
Takhle v zimě je občas lépe dát si večeři v teple pod střechou. „Naše“ poštolka si k ní dnes přinesla pěkně vypaseného hraboše. Pokračovat ve čtení „Čas na něco menšího“
Petardy a dělobuchy zase slavily úspěch. Stejně jako loni (viz Jak zaplašit poštolku) poštolčí samička, co u nás nyní bydlí, nevydržela a asi půl hodinu po příletu opět uletěla: Pokračovat ve čtení „Co to bouchlo…“
Tradiční poštolčí kalendář je tu. Letos jsme to stihli ještě před vánocemi.
calendar2019_b11_cz
Teploty zvolna klesly pod bod mrazu a tak jsme sklidili i poslední letní kamery. Moc se toho už na nich teď nedělo kromě poskakování sýkorek a příletů a odletů „naší“ poštolky, doprovázených často plašením holubů: Pokračovat ve čtení „Zimní kamery“