O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Zvířecí nájemníci a návštevníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Malá poštolčata spávají na hnízdě. Jakmile se však dokáží vyškrábat někam výše, chtějí už také spát jako dospělí. „Naše“ letošní čtyři starší poštolčata se po dosažení mety bidýlek nad hnízdem také nejprve snažila na nich spát, i když směstnat se tam, nebylo jednoduché. Pokračovat ve čtení „Pravidla noclehárny“
Pokud to nevíte, tedy běh po kladině je jedna z disciplín požárního sportu. „Naše“ poštolčata v rámci leteckého treninku provaozují jeho méně známou variantu – běh po zábradlí, při němž je dovoleno pomáhat si křídly: Pokračovat ve čtení „Běh po kladině“
Ráno následujícího dne vyrazilo nejprve jedno z poštolčat jen tak se prolétnout po lodžii: Pokračovat ve čtení „Jaké je to asi venku II“
V pátek, těsně po jedenácté, se „naše“ dvě nejstarší poštolčata rozhodla, že když už umí tak báječně létat, je načase vyzkoušet si, jak se létá venku v ulici. Vyrazila takřka současně. Pokračovat ve čtení „Jaké je to asi venku I“
Poté co se „naše“ poštolčata, tedy ta čtyři starší, rozlétala po naší lodžii, změnila se v něco, co bychom mohli nazvat demoliční četou. Převracejí květináče, v nichž již naštěstí delší dobu nejsou žádné živé rostliny a bojují se vším, co najdou a co se dá trochu rozhýbat. Množství energie, které do této činnosti a leteckého treninku vkládají, vyžaduje dostatečný přísun energie. Pokračovat ve čtení „Zásobování demoliční čety“