O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
… panoval dnes v naší lodžii po celý den.
Hned časně zrána ještě než poštolčí samička opustila bidýlko, na němž strávila noc, se objevil drzý holub a vzápětí na to stejně drzá sýkorka (koňadra).
Sýkorku poštolka nebrala příliš vážně, ale holuba nakonec prohnala: Pokračovat ve čtení „Zvýšený letecký provoz“
I u nás v lodžii se už pozná, že podzim je tu. Nemine den, aby nás nenavštívily sýkorky…
„Naše“ letošní poštolky se zatvrzele zdržují v horní části lodžie a tak původní důmyslné rozmístění kamer zaměřených do všech zákoutí na její podlaze pozbývá smysl. Lze tam ulovit leda tak holuba anebo v lepším případě třeba sýkorku:
Sýkora koňadra na průzkumu lodžie (21.4.2017) Pokračovat ve čtení „Kamery, kamery, hejbejte se“
Narozdíl od roku loňského je v naší zimní lodžii, v níž dosud nebyly dokončeny všechny stavební úpravy, poměrně málo opeřených návštěvníků. Zde alespoň jeden z nich, zachycený v okamžiku, kdy asistoval zdobení vánočního stromečku:
Podzim, alespoń ten astronomický je tu, a stavba která nám a našim poštolkám od konce března komplikuje život, je tu stále. Dostalo se nám sice bleskového světle okrového nátěru a před těmi částmi fasády, které nemají ještě okrášlit balkony a zábradlí, už sice zmizelo, ale jinak tu žádný čilý ruch nepanuje. A ano, ovšem, neměli bychom zapomenout na rorýsovník, osazený nad okny naší ložnice.
Jelikož zde panuje klid a lešení výrazně ubylo, tak ony zbylé kusy se staly oblíbeným místem pro mezipřistání ptačích návštěv, povětšinou sýkorek a rehků, ale i vrabců.
