O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Málem jsme ji přehlédli. Přiletěla dnes po ránu, když „náš“ poštolčí sameček ještě odpočíval na bidýlku. Tahle první sýkorka ještě podzim nedělá, ale brzy jich můžeme čekat více. S blížícím se podzimem můžeme přiletí i větší potulné tlupy sýkorek… Pokračovat ve čtení „Předzvěst podzimu“
Dnes to u nás vypadlo jako v zimní pohádce. Štěňátka a děti, které viděly první sníh se v něm válely a seriozní lidé dospělí je zas až tak moc nenapomínali. Takový nějaký den to musel být, když vznikla píseň medvídka Pú složená zvlášť k tomu, aby se zpívala v přírodě a ve sněhu: Pokračovat ve čtení „Čím dál sněží (tydlidum)“
Teploty zvolna klesly pod bod mrazu a tak jsme sklidili i poslední letní kamery. Moc se toho už na nich teď nedělo kromě poskakování sýkorek a příletů a odletů „naší“ poštolky, doprovázených často plašením holubů: Pokračovat ve čtení „Zimní kamery“
Svatý Martin sice včera nepřijel na bílém koni, ale teploty, alespoń ty noční, nám klesly pod 5ºC. Sice jen o stupeň, ale i tak jsme se nakonec rozhodli sklidit na zimu kameru, která se to podle uváděných technických parametrů nemusí líbit. Místo, které snímá, tedy staré hnízdo, už teď stejně navštěvuje jen tlupa sýkorek. Pokračovat ve čtení „S klesající teplotou“
Nedávno se nás jeden přítel našich poštolek ptal, zda jim nevadí kamery a zda se jich nelekají. Po pravdě řečeno opeřenci, kteří navštěvují naši lodžii si kamer většinou vůbec nevšímají. Zájem o ně jeví snad jen sýkorky, které občas na některou z kamer vyletí a proklepávají je svými zobáčky v naději, že v nich najdou něco k snědku. Pokračovat ve čtení „Kamery v ohrožení“