O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí podnájemníci bytující a od r. 2007 i hnízdící v lodžii našeho bytu.
I sokol stěhovavý může hnízdit v truhlíku. Chce to však o dost pater více než je u nás v kraji zvykem. Příběh z Chicaga s úžasnými fotografiemi, které pořídil Luke Massey, si můžete přečíst v článku Peregrines—and a Photographer—Bunk Out at Chicago Man’s Apartment.
U snímku sokola promenujícího se po zábradlí se nabízí srovnávací foto s jedním naším poštolčetem z roku 2007:
Upřímně řečeno, kdo se má vyznat v tom, kdo jsou právě dnes domácí.
Už přes týden se tu objevují dva samečci. Pokud jich ovšem není více. Na počet dvou usuzujeme z počtu zároveň zastižených. Kromě toho plně vybarveného i druhý, kterému zatím nezešedla hlava, ale pouze ocasní pera. Mohl by to být ten, který zde vyvedl letos mladé. Samička je možná jen jedna. V tom případě střídavě fandí jednomu i druhému. Pokud se totiž dva samečci v lodžii potkají, nevyhnutelně to vedou minimálně k tomu, že se jeden druhého snaží vykřičet. Oba jsou vytrvalí a zahnaný soupeř ještě dlouho oblétává kolem a pokouší se o nálety.
Samička pomáhá jednomu ze samečku vyhnat toho druhého. Pokračovat ve čtení „Domácí vedou?“
Drama zápasu z minulého týdne už odeznělo. Mladistvá vítězná poštolka se brzy nabažila toho, že lodžie je její. Ovšem poštolčí pár zas tak s návratem nespěchal. Už jsou zase zde, On a Ona. Kdoví, zda ti stejní… Ovšem jsou tu i holubi, kteří bystře využili volný prostor a oslabení ostrahy. Považují hnízdo za své a odvážně je brání proti poštolkám. Ty se útokům na ně spíše vyhýbají. Pouze občas se pokusí holuby zahnat. Zvláště sameček, když se chce prohodit před samičkou. Povětšinou můžete vidět oba páry, jak předstírají, že o sousedech vlastně nic nevědí. Občas napětí přeci jen zhoustne, ale většinou se to jen omezí na vzájemné nerudné pozorování. Poslední zbytky respektu přitom občas holuby přiměje, aby vyklidili pole. Po většinou je však jejich zahánění na nás. lidech domácích…
Ve středu 26. srpna 2015 došlo zřejmě k nové změně podnájemníka naší lodžie.
V podvečer, když byl již v lodžii sameček usazený na bidýlku a samička schovaná v koutě pod policemi u dveří, přiletěla další poštolka, zřejmě odrostlé poštolče, každopádně dosud vybarvené podobně jako samička. Chvilku trvalo, než se samičkou navzýjem zpozorovaly. Pak se však upoutal lítý boj, který svými hlasitými projevy zaujal i kolegy, s nimiž jsme zrovna probírali důležité „nepoštolčí“ věcí na Skypu. Souboj, při němž zápasící poštolky po celou čtvrthodinu střídavě vyletovaly z lodžie a zase se do ní vracely, zaujal dle očitých svědků i kolemjdoucí spoluobčany dole na chodníku. Není ani příliš divu; také byste se při procházce zase poklidného letního podvečera zastavili, kdyby Vám nad hlavou prolétla vzájemně propletená a třepotající se změť křídel. Pokračovat ve čtení „Nová změna podnájemníka?“
Nikoliv pode a nade mlejnem husy, ale poštolky v naší lodžii.
Po celý den opakovaně otravovalo odrostlé poštolče, přeletovalo po celé lodžii a přistávalo na kameře na dveřích, takže ji několikrát nastavilo nečekaným a neotřelým způsobem. Jakožto staří suchaři a konzervativci jsme ji pak museli nastavovat zpět.
Večer se pak zřejmě ten samý výrostek popral u dveří se samičkou.
