Snad už opravdu bude. Alespoň na nájemníky a návštěvníky naší lodžie už přichází. Za „naší“ samičkou létá do lodžie sameček a oba se střídavě vrhají po hlavě do bedýnky pod bidýlky, tikají a vrtí důlek…
Tento způsob předjaří…
Ledový vítr, při němž to v naší ulici o weekendu vypadalo jako když je na horách zákaz vycházení, se konečně utišil… a „naše“ poštolka se opět vrátila. Právě se chruje na bidýlku a ukládá se na noc.
A zítra touhle dobou už prý bude jaro, aspoň to astronomické.
Stopy ve sněhu
Ten březnový citát v předešlém příspěvku byl poněkud předčasný. Na jaro zatím zapomeňme. Dnes odpoledne po třetí hodině začalo sněžit a ledový vítr zafoukal čerstvým prašanem celou lodžii. Když přiletěla poštolka na zasněžené bidýlko, tak marně hledala závětří. Ucloumána větrem se nakonec rozhodla odletět. Pokračovat ve čtení „Stopy ve sněhu“
Co dělá poštolka v noci
Co by dělala? Chvíli se chruje a probírá si peří a pak zaboří hlavu mezi křídly na zádech a spí. Aspoň do té doby než ji otravné reflektory dole projíždějícího auta probudí. To se pak ospale probere, rozhlédne a zase zaboří hlavu do peří a spí…
Alespoň ta „naše“. Pokračovat ve čtení „Co dělá poštolka v noci“
Dvě návštěvy
I když se má ještě ochladit (a ne zrovna málo), tak jaro je zřejmě opravdu ve vzduchu. Dnes k nám přiletěl s poštolčí samičkou na návštěvu sameček dokonce dvakrát. Hned po ránu, ještě před sedmou, a pak odpoledne před půl čtvrtou. Hlasitě na sebe tikali a vyzpěvovali a samička se rozčileně vrtěla v bedýnce pod bidýlky u dveří. Odpoledne se do ní vrhl i sameček. Pokračovat ve čtení „Dvě návštěvy“