Operace zábradlí

Demontáž zábradlí naší lodžie, původně avizovaná na středu, proběhla až dnes, v pátek 10. června a zabrala necelou půlhodinu od půl desáté do desíti. Jak už to tak bývá, všechno bylo trochu jinak. Nedemontovalo se zvenčí, ale zevnitř, takže důmyslný koš, který jsme předtím nastražili jako bariéru mezi bedýnku před hnízdem a zábradlím, putoval rychle na bedýnku. A ještě jeden jsme dali před truhlík pro případ, že by poštolčata napadlo v panice vyrazit ven. Věk na to zatím nemají, což svým chováním při celé operaci potvrdila. Seděla v koutě v truhlíku a jen koukala… Hodní horolezci, kteří demontáž prováděli, pak opatrně košíky sebrali.

Pokračovat ve čtení „Operace zábradlí“

Stěhování kamer

Ve středu nám mají demontovat zábradlí lodžie. Údajně to má být rychlá operace. Dvojice horolezců zábradlí odšroubuje a snese. Poštolčata by tuto akci měla přečkat v hnízdním koutě a zůstat pak v lodžii do té doby než sama vyletí. Do té doby zůstane lodžie až na zábradlí tak, jak je. Lešení by se mělo zastavit o patro níže.

Dnes jsme se raději dříve nežli později, protože jsme nevěděli, jak se na to budou poštolčata tvářit, chtě nechtě pustili do stěhování kamer. Přesněji těch dvou, co byly až příliš blízko u zábradlí. Stolička s kamerou snímající prostor před hnízdem se přesunula těsně ke skříňce, kamera snímající hnízdo zepředu putovala ke dveřím. Stěhování proběhlo na několikrát v době, kdy samička zrovna odlétla po krmení.

Samička tráví s poštolčaty čas nad ránem, kdy je ještě chladno (2016/06/03)

Takže ještě jeden snímek hnízda zepředu z dnešního rána.

A poštolčatům držte palce…

Jako by nikdy ani nebylo

Ještě dnes ráno byli tři.

Ale jedno už se moc nemělo k jídlu, vlastně kdoví, zda vůbec dnes ještě něco jedlo. Před sedmou si šlo sednout stranou od ostatních doprostřed hnízda a když pak samička přišla za minutu sedm krmit, už se nepřidalo k ostatním a odešlo do kouta. Po krmení se k němu přidala zbylá dvě poštolčata a schoulila se spolu v koutě do klubíčka. Při příštím krmení ve čtvrt na devět už nevstalo. A odpoledne, protože v přírodě nic nepřijde nazmar, posloužilo samo za potravu svým sourozencům…. Pokračovat ve čtení „Jako by nikdy ani nebylo“

Říkadlo poštolčí

Byl u nás kolega s pěkným ptačím jménem Slavík a když spatřil „naše“ poštolky, zarecitoval:

Mláďata poštolky
nechodí do školky.
Stačí, když jim máma poví,
jak se v poli myši loví.

 

Autora nezná a ani nám se ho (zatím) nepodařilo dohledat.