O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí podnájemníci bytující a od r. 2007 i hnízdící v lodžii našeho bytu.
„Naše“ poštolčí samička přináší v posledních dnech jen tak tři – čtyři hraboše denně a k tomu něco menšího – zřejmě hmyz, kterému pracovně říkáme „chrousti“. O tom, co se děje mimo naši lodžii přehled nemáme, ale na anténě protějšího domu je teď nevídáme a tak snad loví. Pokud ovšem jen na nějakém pro nás méně nápadném místě nečeká na samečka. Pokračovat ve čtení „Jako na cizího…“
Pokud mají „naše“ poštolčata to štěstí, že jim samička přinese hraboše, je jasně vidět, že to je právě to, co jim chutná nejlépe. Těm dvěma nejstarším už je dnes čtrnáct dní a už jsou v tom věku, kdy se snaží hraboše urvat pro sebe a schovat pod křídly před ostatními. A poté naráz spolknout, což se jim u menších myšáků občas už i podaří. S těmi většími je potíž a tak samička hraje s poštolčaty přetahovanou. Když jsou zvláště zarputilá, tak jim zkrátka myše nechá. Pokračovat ve čtení „Myš na hraní“
Nejprve přišel poštolčí poštou e-mail:
„Od včerejška pozorujeme (nedíváme se ale pořád), že samice je na hnízdě velmi málo a bojíme se, že se něco stalo samečkovi a ona se teď musí starat sama. Doufáme, že se mýlíme…“ Pokračovat ve čtení „Problémy v zásobování“
Byli jsme skoro celý týden pryč a po návratu zjišťujeme, že namísto ochmýřených bílých andílků jsou v poštolčím hnízdě čtyři dráčata. Pršelo, ochladilo se a vítr docela dost fouká, takže poštolčí otec rodiny nemá zrovna nejlepší podmínky pro lov. Přitom se ale nezdá, že by dodávka hrabošů pro malé otesánky nějak vázla. Pokračovat ve čtení „Dráčata“
Možná jste si všimli té závěje peříček na bidýlku nad hnízdem. Většinu už odvál vítr. Už jich tam zbývá jen několik. Pro zpestření jídelníčku totiž otec poštolčí rodiny přinesl i jednoho ptáčka. Pokračovat ve čtení „Zpestření jídelníčku“