O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí podnájemníci bytující a od r. 2007 i hnízdící v lodžii našeho bytu.
Na prvního máje bylo v naší lodžii rušno a to především díky dvěma mladistvým poštolčím návštěvníkům. Všechno začalo – jak jinak – hrabošem, kterého pan poštolka přinesl paní poštolce těsně před půl čtvrtou odpoledne. Pokračovat ve čtení „S kroužkem i bez kroužku“
„Naše“ paní poštolka začala používat novou důmyslnou spižní skrýš. Potravu na horší časy si schovává do škvíry mezi dvěma kovovými truhlíky na podlaze lodžie. Při pokusu o vyzvednutí zásob ovšem často zjistí, že skrýš je prázdná. Většinou proto, že jí na ukrytý proviant přišel pořádkumilovný pan poštolka a odnesl ho do své hlavní spíže. Pokračovat ve čtení „Plná a prázdná spíž“
Čas od řasu přinese pan poštolka své družce trpělivě vysedávající na vejcích neobvyklý úlovek. Aby bylo jasno, jeho nejčastější kořistí jsou různí drobní hlodavci. Pokračovat ve čtení „Jeden slepýš a šest vajec“
„Náš“ pan poštolka čas od času přinese paní poštolce i nějakého toho drobného opeřence. Dnes, jak se ukázalo v detailních záběrech, mu padl za oběť ptáček z rezatým ocáskem. Pokračovat ve čtení „Sousedka přímo k nakousnutí“
Přiletěla včera, přiletěla dnes a možná přiletí i zítra. Poštolčí samička odněkud ze sousedství má zřejmě návštěvu v naši lodžii na svém každodenním rozvrhu. Samička domácí si jí včera moc nevšímala, zrovna totiž snídala v koši vedle hnízda. Pokračovat ve čtení „Sousedka na návštěvě“