O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Na konci hnízdní sezóny bývá hnízdo plné vývržků, vypadaného šedého chmýří, které tam zbylo po poštolčatech, a dalších pozůstaků po jejich pobytu na hnízdě. Když se v tom fujtajblu sameček vrtí, tak mu to možná až tak nevadí, Pokračovat ve čtení „Hnízdo nově“
Čtrnáct plus tři dny poté, co nás navždy v požehnaném věku dvou let a jednoho měsíce opustila naše oblíbená myška Žofinka, jsme se konečně dostali k pořízení nového myšího maskota pro naše poštolky. Pokračovat ve čtení „Malinká Málinka“
Když hnízdní sezóna pomalu končí, začíná se pan poštolka opět zajímat o hnízdo. Ve středu 5, července se už dokonce věnoval hloubení hnízdního důlku. Pokračovat ve čtení „Vrtěti důlek“
Už jsme o tom psali, „naše“ poštolčata se tu stále ještě poměrně často objevují. Pokračovat ve čtení „Loudílci“
Konec hnízdní sezóny se pomalu blíží a poštolčí rodiče začínají měnit i pera důležitá pro let. Ondyno si pan poštolka při důkladné ranní toaletě vyčesal jedno z ocasu jedno rýdovací. Pokračovat ve čtení „Vytržené pero“