O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolek ve Velké Británii ubývá. Royal Society for the Protection of Birds (RSPB) se snaží objasnit příčiny tohoto úbytku pomocí projektu Causes of Kestrel popupation decline, který podporuje i výrobce skotského piva Kestrel.
Kromě podpory pitím piva Kestrel (v případě zletilých), se doporučuje podpořit poštolky přímo, a sice vyvěšováním budek.
Vedle poštolky literární existuje i poštolka filmová – dokumentární. Nejznámější je pravděpodobně švédský dokument Falkens öga (Oko poštolky nebo Očima poštolky, který natočil dokumentarista Mikael Kristersson.
Jak to tehdy bylo?
Jednou v červnu 2012, když se samička již nějakou dobu musela sama starat o poštolčata (sameček zmizel koncem května), přinesla poštolčatům až příliš živého hraboše. Milý hraboš prokázal obdivuhodnou vitalitu a dokonce masožravost, ba téměř kanibalismus, když poštolčatům kradl myší holátka, kterými jsme je vzhledem k nastalé situaci po ztrátě jednoho z rodičů přikrmovali. Kanibalismus pouze téměř, neb hraboš polní (Microtus arvalis) není myš domácí (Mus musculus). Po řadu dní si žil v lodžii v poklidu, našel si skrýš a poštolčat si moc nevšímal.
Hraboš polní (Microtus arvalis) je proslulý škůdce. Přitom na jeho geometrické množící schopnosti je závislý jídelníček řady predátorů (viz. obr. níže) včetně našich poštolek. Jinými slovy: Nebylo-li by hrabošů, nebylo zřejmě ani tolik poštolek.
Kresba převzata z knihy Pole a louky z edice Průvodce přírodou, IKAR.
Duch Svatý nejčastěji byl, jest a zřejmě i ještě dlouho bude zpodobňován jakožto holub. Kdo, ale někdy viděl lovící poštolku, pochopí, proč způsobu její letu při lovu říkají francouzi vol „Saint-Esprit“. Český „třepotavý let“ rozhodně tak výstižný není. Popisující k němu musí vždy dodat, že poštolka se vznáší, doslova visí na místě nad terénem (loukou nebo polem). Tento nezaměnitelný způsob letu, který lovící poštolka ovládá, zachycují dva dokumentární snímky BBC: