O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Před půl jedenáctou se na zábradlí naší lodžie objevil cizí poštolčí pár. Nejprve přiletěl on a snažil se ji přilákat se ji přilákat. Ona se zastavila jen na chvilku a po většinu času obletovala kolem. Zdrželi se jen pět minut, neboť poté si jich všiml domácí sameček. Pokračovat ve čtení „Cizí pár“
To, že rodná bedýnka začíná být poštolčatům těsná, začalo být jasné hned po kroužkování, když jedno z poštolčat muselo být odloveno v koši. Ostatně ještě téhož dnes se tam jedno z nich, možná to stejné, vydalo opět. Pokračovat ve čtení „Stěhování do koše“
Letos, od roku 2018 už poosmé, byla poštolčata, co se vylíhla v naší lodžii okroužkována. Vlastní akci předcházelo vážení pytlíků a obarvení kroužků, které nám aspoň tročku pomůže poznat, kdo je kdo. Pak už byla poštolčata v hnízdní bedýnce zakryta starým ubrusem… Pokračovat ve čtení „Sedm kroužků“
Když už se poštolčí samička začne vzdalovat z hnízda, ale přitom nechce lítat moc daleko, hledá něco menšího pro poštolčata v nejbližším okolí. Nastává sezóny brouků, Pokračovat ve čtení „Sezóna brouků“
Poštolčata vůčihledně rostou. Dnes jsou 14 dní stará s výjimkou nejmladšího sedmého, tomu je jen jedenáct. Stále více se zajímají o potravu, když jim ji donese tatínek. Aktivně si ji od něj sama přebírají, ale pak se o ni většinou jen tahají – mezi sebou nebo s maminkou, která je chce nakrmit. Pokračovat ve čtení „Přetahovaná“