O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Tak, jako každý podzim navštěvuje naši lodžii pravidelně ptačí drobotina. Smíšená tlupa složená ze sýkor koňader a modřinek, často doprovázená i brhlíkem, obvykle prošmejdí všechna zákoutí tohoto velkého krmítka s cílem najít něco k snědku. Pokračovat ve čtení „Nebezpečné krmítko“
Než poštolky začaly vyhánět sýkorky a jinou drobotinu z lodžie (Nebezpečné krmítko), tak tu bylo opravdu rušno… Pokračovat ve čtení „Rej sýkorek“
Zatímco zde v Evropě už hnízdní sezóna skončila, u příbuzných našich poštolek v Austrálii je v plném proudu. Na Youtube kanále auroscope nás mezi nahrávkami z hnízdění zaujala ta z 28. října zachycující dobrodružství malé poštolky vypadlé z hnízda a její návrat do budky: Pokračovat ve čtení „Dobrodružství u protinožců“
Zříceniny halené pláštěm buků a jedlí,
chmurnou hranou valů svých do kraje patřící vážně,
kterak v Ohře tichounkých vlnách zhlíží se rys váš!
Vy jste dějištěm byly mého skrovného děje,
mluvte, svědkové, nyní! Nadarmo! Němý jest kámen,
po stopách reků mých oko tu nadarmo pátrajíc bádá,
nikde ohlasu, zvěsti, památky z minulých časů,
příroda zamlklá, stromy hlaholí šumíce větrem,
poštolka s rorejsem oblétá v skřeku cimbuří trosky, Pokračovat ve čtení „Humanisté, poštolky a rorejsi“
„Naše“ poštolky mají svá oblíbená místa. Jedním z nich je polička nad hnízdní bedýnkou. Může to být prostě jen proto, že mají rády místa nahoře. Je to také místo, kde je možno schovat se před zvědavci, kteří je pozorují. Pokračovat ve čtení „Místo nahoře“