O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
S oznámením, že se poštolčata už vydala na zkušenou do světa jsme se zřejmě poněkud unáhlili. Ukázalo se to v sobotu 31. července večer, kdy nejprve přiletěla samička, po ní jako obvykle sameček a chvilku po deváté se objevila další poštolka, vlastně poštolče. Podle kroužku jedno z „našich“. Pokračovat ve čtení „Všude dobře, doma nejlíp“
Jedním ze znaků konce hnízdní sezóny je přepeřování poštolčích rodičů. Už jsmetu o něm psali i v letech minulých (viz např. Přepeřování, Poštolkovy nové šaty, Peříčko po peříčku). Pokračovat ve čtení „Výměna peří“
Domácí pan poštolka nemá problémy pouze s holuby. Občas je potřeba se vypořádat i s cizími poštolkami. Občas se tu stále ještě objevuje mladá sousedka s hnědým ocáskem a 27. července do lodžie dokonce zavítal cizí sameček. Pokračovat ve čtení „Duel“
Tak jako každým rokem přibližně měsíc poté, co se poprvé odhodlala vylétnout do ulice, nastal pro „naše“ poštolčata čas vydat se do světa. Pokračovat ve čtení „Čas vydat se do světa“
Období, kdy poštolčata začínají opouštět rodné hnízdo, je každým rokem pro okolní holuby signálem k častějším návštěvám naší lodžie. Důvod je prostý. Místo vhodné pro hnízdění poštolek je ideální i pro tyto opeřence. Někteří přičinlivější jedinci začnou dokonce nosit větvičky a budovat hnízdo. Pokračovat ve čtení „Holubí problém“