O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Nejstarším poštolčatům je dnes již 30 dnů. Rodiče je letos hodně rozmazlují a tak jejich potomci necítí velkou potřebu vydávat se za dobrodružstvím. Prvním odvážlivcem, který se nespokojil pouze s procvičováním křídel, bylo dnes poštolče, které s dopomocí křídel dokázalo vyskočit na bidýlko nad hnízdem. Pokračovat ve čtení „Na bidýlku“
Okroužkovaný mladík, který zavítal do naší lodžie v neděli (viz Okroužkovaný návštěvník), se v podvečer vrátil. Přibližně 25. minut poseděl na bidýlku nad starým hnízdem. Když pak ve 20:46 přeletěl do police, která je pod stropem nad starým hnízdem, objevila se matka poštolka a hnala ho pryč. Pokračovat ve čtení „Okroužkovaný návštěvník II“
O tom, jak nebezpečná jsou skla a podobné materiály pro ptáky již bylo řečeno mnohé. Poučit na toto téma se můžete například na stránkách ČSO (Ptáci a skla). Pokračovat ve čtení „Poštolky a sklo“
Dnes odpoledně ve 14:05 přistál na zábradlí naší lodžie cizí mladý ještě úplně nepřepeřený sameček. Jeho levou nožku zdobil kroužek. Číslo na něm se nám nepodařilo vyluštit, ale teoreticky by to mohl být potomek „našeho“ poštolčího páru. Pokračovat ve čtení „Okroužkovaný návštěvník“
„Naše“ poštolčata vůčihledně rostou a pomalu ztrácejí poslední bílé chmýří. Pokračovat ve čtení „Sněží peří“