Poštolka obecná | obecně

Vědecký název | Falco tinnunculus Linnaeus, 1758  – poštolka obecná
Taxonomické zařazení | říše Animalia / kmen Chordata / třída Aves / řád Falconiformes / čeleď Falconidae

anglicky: Common Kestrel | bělorusky: Звычайная пустальга | bulharsky: Керкенез | česky: Poštolka obecná | čínsky: 红隼 | dánsky: Tårnfalk | finsky: Tuulihaukka | francouzsky: Faucon crécerelle | holandsky: Torenvalk  | islandsky: Turnfálki |  italsky: Gheppio comune |  japonsky:  チョウゲンボウ (chougenbou) | maďarsky: Vörös vércse | německy: Turmfalke | norsky: Tårnfalk | polsky: Pustulka zwyczajna | portugalsky: Peneireiro-vulgar (peneireiro-de-dorso-malhado) | rumunsky: Vânturel roșu | rusínsky: Пустыльга | rusky: Обыкновенная пустельга | řecky: Βραχοκιρκίνεζο | slovensky: Sokol myšiar (pustovka) | srbsky: Ветрушка | španělsky: Cernicalo Vulgar | švédsky: Tornfalk | turečtina: Bayağı kerkenez | ukrajinsky: Боривітер звичайний

Vzhled | drobný sokolovitý dravec o něco větší, než hrdlička divoká.  Jako ostatní sokoli má poštolka na horní čelisti zobáku zejk. Tento ostrý výrůstek slouží k trhání potravy. Má dlouhá, trochu srpovitě zahnutá křídla, která se na konci zužují v uzavřenou špičku, a dlouhý ocas. Charakteristický pro obě pohlaví je tmavý „ sokolí vous“ na  tváři.  Samec má hnědoskořicově zabarvený hřbet s tmavými kapkovitými skvrnami, nažloutlý spodek těla s podélnými skvrnkami, žluté nohy s černými drápy, šedou hlavu a šedý ocas se širokým černým koncovým pruhem. Samice a mladí ptáci jsou celí rezavohnědí s příčnými skvrnami na hřbetě a pruhy na ocase a jsou na spodní straně těla skvrnitější než samec.
Hmotnost | samec průměrně 180 g (125-253 g), samice průměrně 220 g (136-303 g)
Délka | samec 32 cm,  samice 38 cm
Rozpětí křídel | 68-80 cm
Stáří | nejvyšší zjištěný věk ve volné přírodě 16 roků (kroužkovaný pták ve Švýcarsku); u nás 9,5 roku. Pouze 66% poštolek se ve volné přírodě dožije třetího roku života.
Rozšíření | rozšířena v celé Evropě, Africe (kromě Sahary) a ve velké části Asie.
Výskyt druhu Falco tinnunculus v jednotlivých periodách podle záznamů v Nálezové databázi ochrany přírody (AOPK)
Prostředí
|  otevřená krajina zejména v rovině či pahorkatině s poli, loukami a pastvinami.  Vyskytuje se i v lesích, pokud jsou protkány pasekami a lesními loukami. Od poloviny 20. století přibývá poštolek, které osídlily městské prostředí. 
Tah a zimování
| u nás se vyskytuje po celý rok, některé naše poštolky, hlavně mladí ptáci, táhnou až do severní a západní Afriky, na podzim a v zimě se u nás vyskytují i ptáci z hnízdišť v SRN, Polsku, Švédsku či Finsku.
Teritorium | 2-10 km². Mohou se překrývat (např. poštolky hnízdící v centrech měst a zalétávající přirozeně lovit na jeho okraj mohou mít větší domovské okrsky, které se překrývají s teritorii venkovských a periferních poštolek).
Chování
| mimo hnízdní období tráví dospělé poštolky většinu roku samotářsky. Pokud zrovna neloví, tak po většinu dne a noci posedávají někde ve svém teritoriu; delší čas pak tráví ve vzduchu až při námluvách. Ve městech  nocují na stabilních místech, zpravidla na římsách a okapech v blízkosti hnízda; mohou zde ale nocovat i poštolky hnízdící mimo město.
Upozorněním na takové nocoviště nebo hnízdiště poštolek bývají vývržky (chuchvalce nestravitelných složek potravy (srsti, peří, kosti), vydávené ze svalnatého dravců a sov) a stříkance bílého trusu.
Potrava | drobní hlodavci, hlavně hraboš polní, tvoří 80 až 90% její potravy. V době nízké početnosti hraboše se může poštolka přeorientovat na dostupnější kořist, například na právě vylétlá mláďata pěvců a hmyz. Mezi opeřence, které poštolky nejčastěji loví, patří vrabci, sýkory a kosi.  Vybírá také holubí mláďata z hnízd. Z hmyzu jsou v potravě zastoupeni převážně brouci z čeledi střevlíkovitých a kobylky. Poštolky občas, nejčastěji po deštích, sbírají na povrch vylezlé žížaly.
Způsob lovu | Loví ve dne v otevřené krajině poměrně nízko nad terénem.  Po kořisti pátrá z vyvýšených míst nebo za letu, v němž se často zastaví ve vzduchu, přičemž pozici udržuje rychlým třepetáním křídel za pomoci široce roztaženého ocasu směřujícího k zemi. Na vyhlédnutou kořist zaútočí většinou střemhlavým letem, zatne do ní drápy a balancuje na úlovku se zdviženými křídly. V průměru je úspěšný asi každý desátý útok. Kořist si odnáší (pokud nezásobuje rodinu) na vyvýšená místa, kde ji zkonzumuje. Po ránu a v podvečer nalovené přebytky může ukrývat do spižních skrýší.
Při lovu poštolka využívá schopnost vnímání UV světla, které emituje moč,  jíž si hraboši značkují cestičky ve svém teritoriu.
Hnízdění | 1x ročně, březen až červen. V případě zničení vajec může být snesena druhá náhradní snůška. Začátek hnízdění závisí na potravních a klimatických podmínkách. Ve městě začíná hnízdit oproti volné krajině asi o 14 dní dříve.
Tok | začíná už v únoru.
Námluvy u poštolek probíhají velmi hlučně. Samec se samicí krouží nad budoucím hnízdištěm, hlasitě se ozývá ostrým ki-ki-ki a za letu předvádí akrobatické schopnosti. Před pářením, k němuž dochází v blízkosti vyhlédnutého hnízda za hlasitých zvukových projevů (vysoké je-er–jeer), nosí samec samici nejrůznější kořist.
Poštolky jsou většinou monogamní, byla však zaznamenána i polygynie a výjimečně i polyandrie.
Hnízdiště | hnízdo si nestaví ani je nevystýlá, pouze podle možností vyhloubí v podkladu jamku (průměr 13-16 (26) cm, hloubka 4-8,5 cm). Hnízdí na stromech v hnízdech postavených jinými ptáky (vrány, straky…) nebo ve stromových dutinách.  Méně často ve skalních dutinách a štěrbinách nebo hlinitých stěnách. Využívá i větší budky.  V lidských sídlech v kostelních věžích, na půdách, balkonech a v různých výklencích budov i květináčích a truhlících za okny.  Město nabízí poštolkám větší množství hnízdních dutin, proto zde bývá i větší hustota hnízdních párů.
Někdy se více párů seskupí do volnější hnízdní kolonie na pro hnízdění vhodných lidských stavbách (hrady, zříceniny…) i mimo sídla (stromořadí na jižní Moravě).
Snůška | 3-7, obvykle 4-6 vajec s průměrnou hmotností cca 19 gramů. Zbarvení vajec je proměnlivé, vesměs okrově hnědé s tmavšími skvrnami nebo mramorováním. Vejce jsou snášena v intervalu 1 – 2 dni.  Snůšky s vyšším počtem vajec než 7 jsou pravděpodobně výsledkem snášení dvou samic do stejného hnízda.
Inkubace | 28-31 dní. Začíná obvykle snesením předposledního vejce. Na vejcích sedí samice, samec ji střídá v době, když konzumuje jím donesenou potravu.
Hnízdní péče | 27-30 (38) dnů. Mláďata jsou krmivá. Samice na nich sedí ještě asi prvních deset dní po vylíhnutí, dokud mají pouze první bílé prachové peří a nejsou schopna sama regulovat svou tělesnou teplotu. Z počátku samice mláďatům potravu trhá. Krmit mláďata dokáží i někteří samci. Ve věku 22 dní již mláďata jsou schopna natrhat si  donesenou potravu sama. Po vyletění jsou ještě asi měsíc závislá na potravě, kterou jim nosí rodiče.
Dospělost | ve 2. roce života

 

Aktualizováno: 10/11/2018 17:44