O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ostatní zvířecí nájemníci a návštěvníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Poštolčí sameček, co u nás bydlí od roku 2019, je známý lovec rorýsů. Rorýsovník nad oknem vedle poštolčí lodžie ho neodpolatelně přitahuje. To, že má snejné skolny i jeho družka, nám ale odhlalil až bližší pohled nové kamery č. 10a: Pokračovat ve čtení „Ona to zkouší také“
Když jedna hnízdní sezóna končí, začíná vzápětí sezóna další. Dnes ráno to bylo jasně vidět. Přibližně ve třičtvrtě na pět probudil – zřejmě nejen nás – hlasitý a vytrvalý teritoriální pokřik otce poštolky. Pokračovat ve čtení „Na konci a začátku“
Jako vždy, když je na konci sezóny poštolčí lodžie skoro celý den opuštěná, snaží se toho využít holubi. I jim se totiž lodžie zamlouvá jako dobré místo k hnízdění. Letos to začalo 17. července. Pokračovat ve čtení „Kdo koho zahání“
V posledních dnech se v naší lodžii objevují cizí poštoláci. Jsou minimálně dva a velmi mladí. Zvláště ten první z 12. července. Má ještě hnědou hlavičku i pruhovaný ocásek. Pokračovat ve čtení „Cizinci“
Dnes jsme kontrolovali, jak se daří poštolkám, které hnízdí ve větracím otvoru spíře na protější straně našeho domu. A vypadá to, že v tom malém otvoru jsou minimálně dvě mláděta, který už zvedavě pozorují svět. Pokračovat ve čtení „Dvě spižní“