O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ostatní zvířecí nájemníci a návštěvníci našeho městského bytu a venkovského domu.
„Naše“ poštolčata už umějí docela hlasitě hulákat. Činí tak při spatření některého z rodičů v očekávání, že dostanou něco menší či většího k snědku. Tento pokřik si trénují na dobu, kdy už budou poletovat někde poblíž venku, ale ještě stále budou závislá na zásobování od rodičů. Pokračovat ve čtení „Co pro nás máš?“
Aby bylo jasno, nehodoval strakapoud, ale poštolky. Rozhodně nepatří k běžným poštolčím úlovkům. Přinesl ho otec poštolka, kterému ho s hlasitým křikem vzala a odnesla matka poštolka. Pokračovat ve čtení „Strakapoudí hody“
V posledních dvou dnech se kolem poštolčí lodžie potlouká cizí, ještě nepřepeřený, poštolčí mladík. Klidně vletí za paní poštolkou do lodžie… Pokračovat ve čtení „Cizí mladík“
Kolem rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie začíná být rušno. S vylepšením počasí vídáme stále častěji jeho hlavní obyvatele – rorýsy. Pokračovat ve čtení „Kolem rorýsovníku“
Dnes ráno se dostal rorýs ze čtvrtého apartmánu (počítáno zprava) opět do úzkých. A to se za ním hnala kavka. Pokračovat ve čtení „Ani kavka neodolá“