O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ostatní zvířecí nájemníci a návštěvníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Také u nejbližších sousedů „našich“ poštolek jnízdění zřejmě zdárně pokračuje, i když dovnitř do budek nevidíme. U sýkorků se zřejmě už mláďata vylíhla. Venku už se totiž objevuje i samice. Ani on ani ona si nic moc nedělají ze sousedů poštolků. Pokračovat ve čtení „Nejbližší sousedé“
„Náš“ pan sýkorka se o rodinu vzorně stará. Ovšem, když se jeho soused pan poštolka usadí na rorýsovníku nad budkou, ve které sýkorkovi bydlí, tak při návratu domů raději přistane na zábradlí poštolčí lodžie. Máme tak alespoň příležitost si ho zblízka prohlédnout. Pokračovat ve čtení „Poštolkovi a sýkorkovi“
Člověk míní, příroda mění. Poněkud opožděně jsme si všimli, že budka pro rorýsy, kterou jsme instalovali na parapetu okna vedle poštolčí lodžie, má konečně po ně kolika letech první nájemníky. Nejsou to ovšem rorýsi, ale budku obsadily sýkorky. Pokračovat ve čtení „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“
Holubí zájem o poštolčí lodžii je dlouhodobý. I jim připadá jako ideální pro hnízdění a tak to opakovaně zkoušejí. V době, kdy poštolčí samička už trvale sedí na vejcích se od tohoto veledůležitého úkolu obvykle nedá vyrušit. Bylo tomu tak i včera. Pokračovat ve čtení „Kdo se vypořádá s holuby“
… přesněji řečeno po čem touží poštolčí samičky a poštolčí samečkové v době, kdy začínají hnízdit. Důležitým předmětem zájmu jsou myši, přesněji řečeno hraboši, které sameček nosí samičce. Ty lákají i cizí samičky. Pokračovat ve čtení „Po čem poštolky touží“