Pro čtení tohoto článku musíte být přihlášeni.
Budka pro poštolky aneb poštolkovník
Naše poštolky domácí mají velmi komfortní budku, jíž je naše lodžie, kde hnízdí v koutě na zemi, resp. na námi lidmi domácími připravené podestýlce. Osvědčená směs sestává z lesní hrabanky, písku a štěpek.
Ovšem již po několik jar se na protější straně domu pokouší zahnízdit další pár. Nutno přiznat, že větrací otvory spižních skříní, z nichž vypadávají po zateplení fasády krycí mřížky, nejsou tím nejideálnějším místem. Takže z toho většinou nic není.
Sameček z protější strany (foto z roku 2009). Pokračovat ve čtení „Budka pro poštolky aneb poštolkovník“
O hraboši a poštolčeti
Jak to tehdy bylo?
Jednou v červnu 2012, když se samička již nějakou dobu musela sama starat o poštolčata (sameček zmizel koncem května), přinesla poštolčatům až příliš živého hraboše. Milý hraboš prokázal obdivuhodnou vitalitu a dokonce masožravost, ba téměř kanibalismus, když poštolčatům kradl myší holátka, kterými jsme je vzhledem k nastalé situaci po ztrátě jednoho z rodičů přikrmovali. Kanibalismus pouze téměř, neb hraboš polní (Microtus arvalis) není myš domácí (Mus musculus). Po řadu dní si žil v lodžii v poklidu, našel si skrýš a poštolčat si moc nevšímal.
Óda na hraboše…
Hraboš polní (Microtus arvalis) je proslulý škůdce. Přitom na jeho geometrické množící schopnosti je závislý jídelníček řady predátorů (viz. obr. níže) včetně našich poštolek. Jinými slovy: Nebylo-li by hrabošů, nebylo zřejmě ani tolik poštolek.
Kresba převzata z knihy Pole a louky z edice Průvodce přírodou, IKAR.
Hádej, kdo přišel k večeři…
Hlavu to má jako sameček, křídla a záda taky, ale ocásek to má jako samička. Potlouká se to po cizích hnízdech a hledá myše po skrýších. Co to je?
