O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí podnájemníci bytující a od r. 2007 i hnízdící v lodžii našeho bytu.
„Naše“ poštolčí samička se vrtí na hnízdě skoro každé ráno. V bedýnce, kde loňský poštolčí pár zahnízdil, už vyhloubila docela velkou jámu. Ovšem samečka, co za ní občas po ránu přiletí na návštěvu, jsme v hnízdní bedýnce viděli poprvé až v neděli 31. března. Pokračovat ve čtení „První vrtění“
V sobotu 30. března jsme vystrčili do lodžie ze zazimování poslední dvě kamery:
Přemýšleli jsme, zda tento příspěvek nazvat Holubí drzost či Holubí vytrvalost či jiná holubí vlastnost… a nakonec jsme zůstali u Holubí. Naše lodžie je totiž v posledních dnech bez dozoru. Poštolčí samička tu sice stále přespává, ale přes den se objevuje pouze zřídka. Její nápadník sem zavítal naposledy 19. března těsně po ránu. Těžko říci zda o „naši“ samičku, ale určitě o naši lodžii zatím valný zájem nejeví. Možná ji láká na nějaké daleko konfortnější místo pro hnízdění… Pokračovat ve čtení „Holubí“
„Naše“ poštolka se konečně dočkala. Dnes hned po ránu se objevil on. Zatím není jasné zda je to ten pravý. Je ale pěkně urostlý i vybarvený. Pokračovat ve čtení „Konečně on?!“
Buďto se opravdu vrací zima nebo tu už máme apríl. Každopádně to dnes u nás v lodžii chvílemi vypadalo jako na horách. Poštolka se ovšem chytře po celou dobu před sněhovou vánicí schovávala.