O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí podnájemníci bytující a od r. 2007 i hnízdící v lodžii našeho bytu.
O holubech, kteří navštěvují naši lodžii se stejným cílem jako poštolky, jsme tu psali už mnohokrát. To, že místa jevící se jako potenciální dobré bydlo poštolkám, přitahují i holuby, je bohužel logické. A tak u nás pravidelně přistávají, bublají a natřásají se a testují všechna možná i nemožná hnízda. Pokračovat ve čtení „V pravé poledne“
Nedělní ráno v naší lodžii se odehrálo ve znamení hledání. Naše poštolky se totiž rozhodly, že ještě jednou prozkoumají veškeré možnosti k hnízdění. Hledaly důkladně a všude. Nebylo nádoby, kterou by nevyzkoušely. Nejprve sameček, potom samička.
Naše lodžie jako jedna z posledních otevřených přitahuje neodolatelně různé opeřence, kteří se pídí po nějakém slušném místě pro hnízdo. Pokračovat ve čtení „Přitažlivá“
Starší generace ještě jezdila ve vlacích, v nichž byly pod okny cedulky nabádající cestující, aby se nevykláněli za jízdy z oken. Něco podobného, poštolkám srozumitelného, bychom měli umístit na zábradlí naší lodžie. Pokračovat ve čtení „E pericoloso sporgersi“
Pokud se „naše“ poštolky rozhodnou založit si letos po loňské přestávce v naší lodžii opět hnízdo, tak se, zdá se, mají již vybráno kde: v bedničce na policích hned za dveřmi do lodžie. Výběr se projevuje řadou aktivit, které v bedničce provozují. Obvykle se na tuto po ránu osluněnou stranu přesunou hned po východu slunce. Samička už v bedničce dokonce provádí úklid:
