O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Včera ho přinesl pan poštolka své družce odměnou za první letošní vejce. Zdá se, že jaro má opravdu velký náskok. Velehousenky drvopleně obecného, zvaného též drvopleň topolový nebo drvopleň vrbový (Cossus cossus) se totiž na jídelníčku našich poštolek objevují obvykle až po polovině května. Pokračovat ve čtení „První letošní maxihouseňák“
Dvakrát – v roce – 2011 a 2014 – se první vejce v naší lodžii objevilo 9. dubna. Letos se poštolčí samička, co u nás aktuálně bydlí, stala rekordmankou. Snesla totiž vejce dříve, i když jen o den, 8. března. Pokračovat ve čtení „Vejce první (nejčasnější)“
Konflikty se sousedkou jsou teď u „našich“ poštolek na denním pořádku. Pokračovat ve čtení „Zas a znova“
Nestalo se to poprvé. Letos dokonce poněkolikáté. Na jídelním lístku našich poštolčích podnájemníků jsou – hlavně teď na jaře – naši oblíbení sousedé netopýři. Dnes na lovecké zvyky „našeho“ pana poštolky zase jeden doplatil. Pokračovat ve čtení „Netopýří problém“
Ano, čtete správně, nemysleli jsme mazanec, ale mazec. „Naše“ poštolky dnes totiž po dvakráte zaháněly drzou sousedku. Poprvé – v 9:02 – se samičky dokonce na podlaze lodžie popraly. Pokračovat ve čtení „Velikonoční mazec“