U „našich“ poštolek začalo letos líhnutí dle očekávání 11. května. Během méně něž půl dne se vylíhlo prvních 6 poštolčat (tři před 5:15, čtvrté 7:24, páté před 10:32, šesté 13:48). Pokračovat ve čtení „Rekordních šest“
Poštolkovi a sýkorkovi
„Náš“ pan sýkorka se o rodinu vzorně stará. Ovšem, když se jeho soused pan poštolka usadí na rorýsovníku nad budkou, ve které sýkorkovi bydlí, tak při návratu domů raději přistane na zábradlí poštolčí lodžie. Máme tak alespoň příležitost si ho zblízka prohlédnout. Pokračovat ve čtení „Poštolkovi a sýkorkovi“
Oškubaná
„Naše“ paní poštolce zbývá ještě necelý týden sezení na vejcích. Stejně jako v minulých letech jí kvůli jejich lepšímu zahřívání vypadala část peří na břiše. Je to dobře vidět hlavně když ve chvíli volna provádí důkladnou toaletu na bidýlku nad starým hnízdem. Pokračovat ve čtení „Oškubaná“
Rorýs k snídani
To, že se rorýsi vrátili, neuniklo ani „našemu“ panu poštolkovi. Jednoho přinesl paní poštolce už dnes ráno. Pokračovat ve čtení „Rorýs k snídani“
Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?
Člověk míní, příroda mění. Poněkud opožděně jsme si všimli, že budka pro rorýsy, kterou jsme instalovali na parapetu okna vedle poštolčí lodžie, má konečně po ně kolika letech první nájemníky. Nejsou to ovšem rorýsi, ale budku obsadily sýkorky. Pokračovat ve čtení „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“