Příspěvky v Bloku, blogu čili zápisníku:
Když tři jedí za pět
Když se po třídenní nepřítomnosti vrátili domů, zjistili jsme, že poštolčata za tu dobu neuvěřitelně povyrostla. Oteplilo se a v parnu většinu dne proklimbají a samička už je v tom teple klidně může nechat i o samotě. Když přijde čas na krmení vstávají s větším elánem snad jen ráno. To vypadají opravdu jako čilá trojhlavá saň. K večeru už spíše jako ochmýřená saň na krmníku. Sameček totiž nosí jídla jako by jich stále bylo pět a samička je vytrvale vykrmuje.
Obrázky ze života v naší lodžii
Obrázky ze života v naší lodžii (fotografie, snímky a záznamy z kamer najdete v archivu, který je dostupný zde.
V tomto příspěvku přinášíme jeden z obrázků z dnešního relativně klidného dne: Drzý holub se promenuje na podlaze lodžie pře hnízdem. K urychlenému odletu ho přiměje to, že přilétá sameček s myšem pro samičku.
Opravdu ví nejlépe co dělat?
Dnes dopoledne v 10:41 se vylíhlo poslední vejce. Byl krásný den, oteplilo se, sameček nosil pravidelně proviant, samička pečlivě krmila a přebytky (a nebylo jich málo) ukládala do koutů kolem hnízda. Ještě teď jsou ve škvíře mezi bedýnkou a truhlíkem minimálně tři odložení hraboši. I na stavbě byl klid, který zde vzácně panuje už od začátku týdne; jen dva dělníci lepili polystyren na nejvzdálenějším domě.
Samička ví nejlépe
Za těch deset let, co u nás poštolky bydlí, se již párkrát (přesně řečeno do dnešního dne třikrát) přihodilo, že nejslabší poštolče uhynulo. Dvakrát to byla poštolčata ve věku přibližně 10 dní, která zřejmě doplatila na to, že je samička přestala přes noc zahřívat. To loňské dokonce dosáhlo věku 29 dní, ale rozdíl mezi ním a sourozenci už byl takový, že nemělo nejmenší šanci urvat si mezi sourozenci potřebný díl potravy. Poštolčí samičky nad nimi ve všech případech zlomily hůl daleko dříve než to nám lidem dávalo smysl. Dnes takto samička odepsala druhé letošní poštolče. Vylíhlo se o půl šesté ráno a samička mu pomáhala stejně tak, jako tomu včerejšímu prvnímu, zbavit se skořápky. Od 6:25 ho však přestala zahřívat.
Líhnutí, den první
Tak první letošní poštolče už je na světě. Vylíhlo se dnes, 17.května mezi 16:16 a 16:23.
Pátek třináctého
Tak tu máme měsíc od snesení prvního letošního vejce.
Den proběhl bez větších dramat. Sameček kvůli deštivému počasí trávil více času v lodžii, takže na něj samička poněkud hudrovala, že by měl už konečně vyrazit pro něco menšího.
Emancipace
Když si čtete o poštolkách, dozvíte se jako jednu ze základní informací, že sameček občas střídá samičku v sezení na vejcích v době, kdy se samička živí donesenou potravou. Dokonce se můžete dočíst, že sedí na vejcích méně pečlivě. Poštolčí povahy, stejně jako lidské jsou ovšem různé, a pokud bychom měli soudit podle samečků, kteří se u nás za deset let vystřídali, museli bychom konstatovat, že emancipace poštolčích samečků je v tomto směru více než pokročilá. I „náš“ letošní sameček sedí na vejcích neskonale rád. Občas přijde samičce jen tak nabídnout, že ji vystřídá.
Vítání ptačího zpěvu
Tak už tu máme pozdní večer, první máj, večerní máj, je lásky čas….Kromě líbání pod rozkvetlou třešní (nebo jabloní?), stavění májí, oslav svátku práce etc., na letošní první máj, jakožto první májovou neděli připadly nejen první mákové pobožnosti, ale i Vítání ptačího zpěvu. Tradice Vítání sahá na rozdíl od ostatních výše zmíněných pouze do 80. let 20. století, kdy ornitologové v britském Birminghamu přišli s nápadem vítat vždy první neděli v květnu přicházející jaro akcí s názvem Dawn Chorus Day. Později se připojili partneři BirdLife International v celé Evropě a International Dawn Chorus Day se stal snad nejmasovější ornitologickou akcí vůbec. Pokud jste dnes nevítali v rámci akcí organizovaných letos ČSO, mohli jste, tak jako my, pozorovat ptáky jen tak. Všude je už hnízdění v plném proudu a rozkvetlá třešeň, pod kterou jsme se zastavili se ozývala hlasitiým pípaním, jehož zvuk násobila ozvučná „deska“ dutiny, sloužicí jako hnízdo. (Pokračování textu…)
Nezvaná návštěva
Samičku sedící na vejcích dnes vyrušila nezvaná návštěva cizího mladistvého páru, který prolétl do lodžie pod zábradlím. Ostraha hnízda před cizími opeřenými vetřelci, hlavně před soukmenovci je vždy důležitá. A taky sezení na vejcích musí být po několika dnech nudný stereotyp a tak „naše“ samička okamžitě vystartovala z hnízda a jasně dala cizincům najevo, čí je tato velebudka.
A dejchat taky napůl
Jak se ukázalo v neobvykle studenou neděli na sv. Jiří, nejen, že nevylezli hadi a štíři, tradiční to součást jídelníčku našich poštolek, ale neobjevilo se ani další vejce, takže jejich definitivní počet pro tento rok je pět.
