Poštolky a myši vyvedené v plyši

Jakožto sběratelé plyšových medvědů jsme nemohli nechat bez povšimnutí plyšové vyobrazení poštolky, na něž jsme narazili na stránkách polského Stowarzyszenie na Rzecz Dzikich Zwierząt „Sokół“.

Najdete zde nejen plyšového samečka poštolky, ale i plyšového sokolíka. Je to dosti zvláštní vidět takto dravce vyvedeného v plyši. Plyšovému poštolčímu nebo sokolímu mláděti by to možná slušelo více… Pokračovat ve čtení „Poštolky a myši vyvedené v plyši“

The Windhover

O myších básnil už kdekdo. Myšmi se hemží Goethův Faust, na Johanna Wolfganga navazuje i Jiří Suchý s Písní o myši a jedu, myš inspiruje básnické výtvory lyrického zloděje Karla Čapka v Povídkách z druhé kapsy. Inspirovala i Carolla Lewise v Alence v kraji divů; báseň v podobě  smutného sáhodlouhého ocásku zde recituje Alence a ostatním účastníkům kuriálního závodu sama Myš. Myš nemůže chybět mezi zvířenou, jíž se věnuje Christian Morgenstern či Emanuel Frynta, který velmi dobře ví jak “ kočky, psi a bytné / na první pohled odliší / ve spíži slona od myši.“. Hlodavci čistě přírodnímu je pak věnována báseň Roberta Burnse To a Mouse, On Turning Her Up In Her Nest With The Plough(text v překladu J.V. Sládka), kterou jsme již zmiňovali v článku O myších a poštěPokračovat ve čtení „The Windhover“

Jak to vidí hraboši

O tom, jak poštolka obecná loví, jsme zde již psali (např. v článku Jak poštolky loví). Jak to ale vidí hraboši? Nedávno jsme narazili na dojemné vyjádření francouzského Syndikátu rozhněvaných hrabošů SDEC (Syndicat des Campagnols en Colère) k metodám lovu poštolky obecné:

„Poté, co ve svých hrozivých pařátech sevře jednoho z našich nešťastných druhů, strašlivý opeřenec s ním skoncuje mohutnými údery zobáku do hlavy. Pak ho rozrtrhá, aby ho mohl po kouscích sníst. Dosti, zastavte ten masakr! A ten vrah je chráněn! To je opravdu skandál, pane, klidně to prosím takto otiskněte …“ Pokračovat ve čtení „Jak to vidí hraboši“

O hraboši a poštolčeti

Jak to tehdy bylo?

Jednou v červnu 2012, když se samička již nějakou dobu musela sama starat o poštolčata (sameček zmizel koncem května), přinesla poštolčatům až příliš živého hraboše. Milý hraboš prokázal obdivuhodnou vitalitu a dokonce masožravost, ba téměř kanibalismus, když poštolčatům kradl myší holátka, kterými jsme je vzhledem k nastalé situaci po ztrátě jednoho z rodičů přikrmovali. Kanibalismus pouze téměř, neb hraboš polní (Microtus arvalis) není myš domácí (Mus musculus). Po řadu dní si žil v lodžii v poklidu, našel si skrýš a poštolčat si moc nevšímal.

Pokračovat ve čtení „O hraboši a poštolčeti“