„Naše“ poštolky

Snůška pokračuje v pravidelném rytmu jednoho vejce za 49 hodin a něco minut. Prozatím poslední bylo sneseno v noci ze včerejška na dnešek již za tmy. Připsali jsme ho ve statistických údajích ke včerejšku, ale není pochopitelně jisté, zda se interval mezi snesením posledních dvou vajec neprotáhl. Každopádně se už ráno těsně po půl sedmé, kdy se samička se samečkem střídali v sezení, objevilo před objektivem kamery snímající shora dění na hnízdě. (Pokračování textu…)

Dnes přibližně v půl páté odpoledne snesla „naše“ poštolka třetí letošní vejce, které je dle statistických údajů v pořadí výročním vejcem v pořadí padesátým z těch, který byla od roku 2007 v koutě naší lodžie snesena.

(Pokračování textu…)

Středa třináctého zřejmě nemá tak špatnou pověst jako pátek. Den po schůzi, která měla přinést informace o stavebních úpravách našeho a sousedících domů, ale ukázala, že harmonogram připravovaných prací je dosud nejasný, snesla „naše“ samička první vejce. Jaký osud ho čeká a v jaké rejži se ocitlo a ještě ocitne, ukáže čas. Rýži nezmiňujeme náhodou, bylo nám řečeno, že odborníci, s nimž se představitelé SVJ již ohledně poštolek radili, zajistí v případě potřeby šetrný převoz vajec do záchranné stanice – nejlépe v rýži.

„Jaro je jaro, jaro je krásná věc, na jaře se myslí na lásku, myslí na ni pěnkava i jezevec, kdekdo má chuť na rozmnožování, je to příjemné, říká si pěnkava, je to užitečné, říká si jezevec, je to příjemné i užitečné, říká si sedmihlavý drak“ v bajce Miloše Macourka Sedmá hlava. A naše poštolky nečiní výjimku. A tak snad na rozdíl od sedmihlavých draků nevyhynou.

(Pokračování textu…)

Samička v posledních dnech vytrvale zkouší, kde by bylo nejlépe snésti vejce. Posed v hnízdním koutě na písku a štěpkách zřejmě není to pravé. A tak to zkouší i před bedničkou, kde je příjemný podklad ze starého šindele, nebo v bedýnce která již tradičně ohrazuje prostor hnízda. Dáváme tam obvykle podle našeho lidského názoru drsné kusy dřeva, borové šišky a vůbec takové předměty, které by měly poštolčí samičku odradit od toho, aby vysedávala moc na dešti. Ale naši letošní samičku to neodrazuje. Začala si včera v tomto nepřívětivém podkladu vytáčet hnízdní důlek a provádět důkladný úklid spojený s vyhazováním kusů dřeva. A pak, že si prý poštolky hnízdo nestaví…

(Pokračování textu…)

Dnešní den byl 110. mezinárodním dnem ptactva. Slaví se ve výroční den podpisu  „Mezinárodní konvence o ochraně užitečného ptactva“ od roku 1906. A taky měl býti správně dnem aprílových žertíků, i když lešení, které včera vyrostlo před oknem naší ložnice, za ně zrovna nepovažujeme. Se dnem ptactva pak mělo společného asi jen to, že na ně „náš“ sameček v průběhu dne několikrát usedl. Jak se ukázalo hned po ránu, lešení ještě nebylo včera dokončeno, takže ráno jsme mohli pohovořit s montážníky a následně vyslechnout jejich výstižné postřehy z pozorování naší lodžie: „Ty vole, voni tu mají kamery, ty vole…“.

(Pokračování textu…)

Člověk domácí má sedět doma. Nedělá to ovšem vždy a když se pak vrátí, může ho čekat nemilé překvapení. Jako nás dnes večer.

(Pokračování textu…)

Dnes kolem poledního letního času (poštolky se ovšem našimi lidskými výmysly nedají zmást) bylo v naší lodžii obzvláště živo. Objevil se zde totiž cizí sameček a drze prozkoumával hnízdní kout. Samička, která tou dobou vyhlížela z bidýlka na protější straně lodžie u dveří samečka s proviantem, si něco takového ovšem nemohla dát líbit a tak slétla dolů a vetřelce vystrnadila.

(Pokračování textu…)

Velikonoce měly v naší lodžii sváteční charakter a nesly se v duchu očekávání věcí příštích. V zavedené poštolčí domácnosti už se samička příliš nevzdaluje od hnízda a nechává se zásobovat samečkem. Ten se objevuje pravidelně zhruba po hodině s hrabošem, takže zásobování rozhodně nevázne. Zřejmě má někde poblíž spižní skrýš, jak to už známe z let minulých.

(Pokračování textu…)

Velikonoce se už kvapem blíží, ale i když ruch kolem míst, která si poštolky vyhlédly nejen u nás k zahnízdění, čilý, tak se možná poštolčích velikonočních vajec letos nedočkáme. A tak jsme použili ku přání veselých svátků velikonočních všem přátelům poštolek starší snímek prvního krásně kropenatého vejce z roku 2009. Poštolčí pár pod ním je ten „náš“ letošní.