„Náš“ poštolčí pár se konečně zbavil rodičovských povinností. Ne že by se domů občas ještě nesnažilo vrátit nějaké to poštolče. Možná je to jen to jedno poslední, co u nás vytrvale přespávalo až do začátku srpna. Ovšem rodiče už pro takové návraty nemají pochopení.
Vyhánějí je jako každého jiného vetřelce.
Poštolčata ovšem nejsou jedinými nezvanými hosty. I když jak se to vezme… Větší část dnešního deštivého dopoledne se u nás rohodl strávit cizí poštolčí sameček, kterého domácí samička nevyháněla. Světlými skvrnami na zátylku se nápadně podobal jejímu loňskému partnerovi a možná to byl opravdu on. Ovšem před polednem se vrátil letošní otec poštolčí rodiny.
Hned se na vetřelce vrhl a srazil ho z bidýlka na podlahu.
Pranice pokračovala na podlaze.
A nakonec ji zřejmě nynější domácí pán, protože vetřelec odletěl jako první.