Swatba na Krásné Hoře

Léta Páně 1835 vyšla v Časopise Ćeského Musea báseň Swatba na Krásné Hoře, kterou „dle pověsti vzdělal Věnceslav Jaromír Picek“. Místem děje jsou zříceniny „v Táborsku blíž Mladé Vožice. Poslední držitelkyně tohoto hradu, ovdovělá paní Mráčkovna, o níž tato báseň jedná, ve zříceninách jeho roku 1211, jak jak pověst udává, smrt svou našla…“. Nás pochopitelně zaujal na samém začátku kolem šedivé rumy odletující „poštolek divokých řad, jejichžto náramně hlaholí šumy“: Pokračovat ve čtení „Swatba na Krásné Hoře“

Poštolky z Andělky

Jak obecně známo, poštolka „na starých hradech v pustých věžích se zdržuje a hnízdí (odkud snad sokol kolokolnoj, Thurmfalke slove.)“ Můžete se to dočíst už v prvém sešitku Staročeských pověstí, zpěvů, her, obyčejů, slavností a nápěvů ohledem na bájesloví Česko-slovanské, o němž jsme již psali v příspěvku Postolka, lidsky poštolka. Na hradě Buchlově bydlí ve věži zvané Andělka (níže na snímku hradu zcela vlevo).  Jaro je u nich teď o velikonocích už v plném proudu a z toho, že od Buchlova větr věje, si nic nedělají.

Pokračovat ve čtení „Poštolky z Andělky“