Nenoste sýčky do Atén

Když jsem koukal na měsíček, z lesa houkal na mě sýček; když jsem koukal na měsíc, z lesa houkal na mě sýc…“, tak se praví v jedné z písniček bez muziky od Emanuela Frynty .

Athene noctua portrait ; Trebol-a (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons

Sýček obecný, zvaný též kulich, byl ve starověkém Řecku symbolem moudrosti a věrným průvodcem bohyně Pallas Athény (odtud má i své latinské jméno jméno Athene noctua). Jinde i v našich zemích, byla s touto roztomilou a kdysi hojnou sovičkou spojena řada pověr; měla přinášet neštěstí a svým houkáním věštit smrt. V současné době mu, alespoň v České republice, hrozí vyhubení. Pokračovat ve čtení „Nenoste sýčky do Atén“

O zpěvu a povaze kosů nejen literárních

Poté, co si „naše“ poštolčí samička začala po ránu zpívat, jsme se začali pídit po tom, proč ptáci zpívají a zda si zpívají i jen tak pro radost.  A tak jsme se dostali ke slavnému Joaninu kosovi.  Pokud nevíte, kdo to byl, tedy dotyčný kos bydlel na zahradě pianistky Joan Hall-Craggs (1921-2006) a ona jeho zpěv zaznamenávala na sonogram. Pokračovat ve čtení „O zpěvu a povaze kosů nejen literárních“

Sídla bezpečná pro ptáky

Česká společnost ornitologická má nový projekt „Sídla bezpečná pro ptáky“. Podrobněji se s ním můžete seznámit v článku Proč ptáci žijí s námi a co z toho mají? na stránkách ČSO.

Součástí projektu je dotazník, jehož vyplněním můžete napomoci ČSO získat informace o tom, jaké povědomí mají lidé o nebezpečích, která ptákům v jejich sídlech hrozí.

Pro ilustraci přidáváme jeden loňský snímek vrabce polního ze střechy našeho panelového domu. Vybíráme ho z řady opeřenců, kteří s námi pod jednou střechou bydlí nebo nás občas navštíví, neb před někollika dny (20. března) jsme s ním měli možnost oslavit světový den vrabců (World sparrow day). Pokračovat ve čtení „Sídla bezpečná pro ptáky“

The Windhover

O myších básnil už kdekdo. Myšmi se hemží Goethův Faust, na Johanna Wolfganga navazuje i Jiří Suchý s Písní o myši a jedu, myš inspiruje básnické výtvory lyrického zloděje Karla Čapka v Povídkách z druhé kapsy. Inspirovala i Carolla Lewise v Alence v kraji divů; báseň v podobě  smutného sáhodlouhého ocásku zde recituje Alence a ostatním účastníkům kuriálního závodu sama Myš. Myš nemůže chybět mezi zvířenou, jíž se věnuje Christian Morgenstern či Emanuel Frynta, který velmi dobře ví jak “ kočky, psi a bytné / na první pohled odliší / ve spíži slona od myši.“. Hlodavci čistě přírodnímu je pak věnována báseň Roberta Burnse To a Mouse, On Turning Her Up In Her Nest With The Plough(text v překladu J.V. Sládka), kterou jsme již zmiňovali v článku O myších a poštěPokračovat ve čtení „The Windhover“