O kosech a poštolkách

Po kosech literárních a hudebních se ještě vrátíme ke kosům takzvaně „našim“.
Jeden je majitelem  zahrádky u našeho domu na venkově. Zahrádka není zrovna nejvzorněji udržována a on i jeho žena by jistě uvítali, kdyby jim jejich lidé častěji posekali trávu. O tom, komu zahrádka dvůr patří hlasitě informuje případné vetřelce z nejvyšší větvičky smrku, který od doby, kdy ho bývalá majitelka vysadila již dávno přerostl vše ve svém okolí. Někdy se ale spokojí i se hřebenem stodoly, což je ovšem místo, které si zpravidla nárokuje „náš“ strnad.

Pokračovat ve čtení „O kosech a poštolkách“

Úvaha statistická

Včerejší návštěva u poštolek na konci naší ulice nás vedla k úvaze, zda tamní pár může být ten „náš“. Odpovídá vzhled a dovednosti tamních poštolčat tomu, jak by mohla vypadat poštolčata „našeho“ letošního páru? Samička přespala v naší lodžii naposledy v noci na 30. dubna. Do té doby zde přespávala pravidelně každou noc a nemohla tedy někde jinde řádně sedět na vejcích. Z pozorování z let předchozích, můžete odvodit, že poštolčata by byla ve věku asi 24 dnů od vylíhnutí toho posledního. Jak ta z let 2007-2016 vypadala a co uměla?

2007

Poslední z pěti poštolčat se onoho roku, kdy u nás poštolky hnízdily poprvé, vylíhlo 5.června. 29. června už všechna trávila většinu dne v květináčích.  O den později se už začala, ještě s posledním chmýřím na hlavě a křídlech promenovat po zábradlí.
Více o průběhu hnízdní sezóny najdete zde.

2007/06/29

Pokračovat ve čtení „Úvaha statistická“

O kamerách ku sledování poštolek

První kameru ku sledování dění v lodžii jsme pořídili již v roce 2007. V roce 2008 ji doplnila druhá a postupným dalším dovybavením je v roce 2014  už nainstalováno 7 kamer. Toto rozšíření záběrů umožňuje sledovat nejen to, co se děje v nejatraktivnějším období roku na hnízdě, ale i všechna místa a zákoutí lodžie, která poštolky v průběhu roku využívají. Člověk domácí tak má možnost se dozvědět o soukromém životě poštolek více, aniž by je zbytečně rušil. Má možnost vidět, jak dopadne událost započatá pod dohledem jedné z kamer, v záběru kamery druhé. Tak jsme např. teprve díky instalaci kamery zabírající prostor před hnízdem zjistili, že ne všechna halasná vyběhnutí samičky z hnízda za samečkem s kořistí končí opravdu předáním myši nebo její konzumací. Dobře živená samička si kořist nemusí vůbec vzít nebo ji schová do jedné ze svých oblíbených skrýší na horší časy. Ze záznamu pouze na hnízdo bychom se také nedověděli, že to individuum, na které poštolčata hulákají, není jeden z rodičů, ale kterýkoliv jiný opeřenec (cizí poštolka, holub nebo dokonce kos).

Pokračovat ve čtení „O kamerách ku sledování poštolek“

O poštolkách aneb historie hnízda

Od roku 2007 hnízdí v naší lodžii v osmém patře panelového domu na okraji bystrckého sídliště pár poštolek. Poštolky si vybraly toto místo již v 90. letech 20. století pro přespávání. Po požáru v bytě o patro níže v zimě 2006 jsme do lodžie vystěhovali starou skříňku a dál se o tento prostor v zápalu čištění hlavního bydlícího prostoru nás lidí příliš nestarali. Tak se stalo, že skrytý a před nepohodou dobře krytý kout lodžie za skříňkou na opačné straně od vstupních dveří obsadili nejprve holubi a po nich v něm nalezly zalíbení i poštolky. Vybraly si místo přímo na neuklizené podlaze a vedle jednoho bílého (zřejmě ještě holubího vejce) se tu objevilo pět poštolčích, po tatínkovi krásně zrzavých vajec. Výhody lodžie pro zdárné vyvedení mláďat se ukázaly, jakmile první poštolčata začala objevovat svět. Lodžie jim totiž poskytuje bezpečný treninkový prostor pro první pěší výzkumné výpravy i letecký výcvik, při němž lze postupně zdolávat stále náročnější a vyšší místa pro přistání.

Jednotlivé hnízdní sezony si byly až do rekonstrukce r. 2016 co do průběhu podobné jako vejce vejci, ale přesto byla každá jiná. Text, který popisuje historii hnízda před osudným rokem 2016 zde ponecháváme beze změny včetně času přítomného: Pokračovat ve čtení „O poštolkách aneb historie hnízda“