Jak to vidí hraboši

O tom, jak poštolka obecná loví, jsme zde již psali (např. v článku Jak poštolky loví). Jak to ale vidí hraboši? Nedávno jsme narazili na dojemné vyjádření francouzského Syndikátu rozhněvaných hrabošů SDEC (Syndicat des Campagnols en Colère) k metodám lovu poštolky obecné:

„Poté, co ve svých hrozivých pařátech sevře jednoho z našich nešťastných druhů, strašlivý opeřenec s ním skoncuje mohutnými údery zobáku do hlavy. Pak ho rozrtrhá, aby ho mohl po kouscích sníst. Dosti, zastavte ten masakr! A ten vrah je chráněn! To je opravdu skandál, pane, klidně to prosím takto otiskněte …“ Pokračovat ve čtení „Jak to vidí hraboši“

O hraboši a poštolčeti

Jak to tehdy bylo?

Jednou v červnu 2012, když se samička již nějakou dobu musela sama starat o poštolčata (sameček zmizel koncem května), přinesla poštolčatům až příliš živého hraboše. Milý hraboš prokázal obdivuhodnou vitalitu a dokonce masožravost, ba téměř kanibalismus, když poštolčatům kradl myší holátka, kterými jsme je vzhledem k nastalé situaci po ztrátě jednoho z rodičů přikrmovali. Kanibalismus pouze téměř, neb hraboš polní (Microtus arvalis) není myš domácí (Mus musculus). Po řadu dní si žil v lodžii v poklidu, našel si skrýš a poštolčat si moc nevšímal.

Pokračovat ve čtení „O hraboši a poštolčeti“

Myš a pošta

Možná je to jejich obyčejností, jejich špatnou pověstí či tím, že panuje domněnka, že je nehygienické známku, na které je myš, olíznout…

Pakliže se poštolka objevuje na poštovních známkách hojně (viz.  Poštolky a pošta), myš domácí (mus musculus) či hraboše polního (microtus arvalis) a jejich příbuzné na nich prakticky nenajdeme. Na známku mají nárok zřejmě pouze ti z nich, kteří jsou chráněni jako norník z ostrova Jersey (clethrionomys glareolus caesarius):

Pokračovat ve čtení „Myš a pošta“