V pátek, těsně po jedenácté, se „naše“ dvě nejstarší poštolčata rozhodla, že když už umí tak báječně létat, je načase vyzkoušet si, jak se létá venku v ulici. Vyrazila takřka současně. Pokračovat ve čtení „Jaké je to asi venku I“
Zásobování demoliční čety
Poté co se „naše“ poštolčata, tedy ta čtyři starší, rozlétala po naší lodžii, změnila se v něco, co bychom mohli nazvat demoliční četou. Převracejí květináče, v nichž již naštěstí delší dobu nejsou žádné živé rostliny a bojují se vším, co najdou a co se dá trochu rozhýbat. Množství energie, které do této činnosti a leteckého treninku vkládají, vyžaduje dostatečný přísun energie. Pokračovat ve čtení „Zásobování demoliční čety“
Ptáček s rezatým ocáskem
Bydlí někde poblíž a tudíž nás on a jeho potomstvo občas navštěvují – rehek domácí (Phoenicurus ochruros). Tento týden se objevuje hned s východem slunce. Posedí na zábradlí, z poštolek – mláďat ani dospělých – si zjevně nic nedělá. A vypadá to, že ani on nezajímá je… Pokračovat ve čtení „Ptáček s rezatým ocáskem“
Pozor, letím!
Dlouho to vypadalo tak, že „naše“ poštolčata to výše než na květináč v koši nedotáhnou. Dnes se ovšem rozhodla, že všechno doženou. Pokračovat ve čtení „Pozor, letím!“
O skok výše
Prvním krůčkem na cestě vzhůru je pro každé „naše“ poštolče od té doby, co se líhnou v novém hnízdě na policích za dveřmi, překonání bariéry mezi hnízdní bedýnkou a krabicí nebo košem vedle ní. Další metou je starý, dnem vzhůru obrácený květináč sloužící v koši jako těžítko. Pokračovat ve čtení „O skok výše“